Nedělní pohlazení po duši

5. listopadu 2017 v 17:27 | Sili |  Recenze
Sluchátka mám v uších prakticky pořád, nejednou už jsem uprostřed socializace™ s lítostí myslela na to, že bych se teď mohla houpat v jiných dimenzích. Občas si i přes neopomenutelně zřetelnou přítomnost další osoby pokradmu strčím do ucha alespoň jedno, abych sebou během školního dne nezačala zběsile škubat, nesouvisle vykřikovat a vykazovat další známky abstinenčního záchvatu.

Svoji devátou třídu mám silně spjatou s Passengerem. Hádám, že někdy okolo té doby se Let Her Go dostalo do mainstreamu a propracovalo se k ohavné ohranosti. Já jsem se hladově dál probírala jeho diskografií, dokud jsem neslyšela a neznala nazpaměť úplně všechny písně. Do posledního slova. Za svého favorita bych asi označila písničku Catch In The Dark, která je o tom, jaké to je, být druhá možnost. Takhle já ji aspoň chápu. Pro mě popisuje odstrčenost, kterou člověk cítí, když nabyde pocitu, že je jeho společnost pouze formou duševní náplasti, když se to jiným hodí. Takhle já si taky někdy připadám, tudíž se do textu jako správný romantik silně promítám.



Ellu Eyre mi představil můj nejlepší kamarád, naše hudební vkusy se prolínají velmi sporadicky, ale její Comeback mi učaroval. Přesto není písní, kterou bych vám chtěla doporučit. Deeper je o nepřipravenosti na romantický vztah, o přiznání sama sobě i jiným zúčastněným, že se nenacházíte ve stavu, kdy jste schopni skočit do neprobádaných vod. Tuhle písničku jsem hodně poslouchala a myslela při tom na svůj první rozchod, přišla si hrozně dramaticky a jako správná hrdinka z telenovel jsem se u toho dívala skrze deštěm zamlžené okenice a vzdychala.


Tape Deck Heart Franka Turnera má v mém srdci zvláštní místo. Jednou jsem na Rock Radiu (ze všech rádii!) slyšela Recovery, zněla mi spíš popově, ale líbila se mi. Album, ze kterého pochází, jsem poslouchala snad celý prvák. Tell Tale Signs popisuje boj se vzpomínkami, které se i přes veškeré snahy nedaří upozadit. A smíření s nesmiřitelným, které musí nutně přijít.



Stromae mi vzhledem připomíná skládací věšák, vysoká, kostnatá postava, která rapuje ve francouzštině. Nikdy bych podle tohohle popisu nečekala, jak mě jeho tvorba chytne za srdce. Chtěla jsem se kvůli němu učit francouzsky, abych pochopila jeho texty v jejich úplnosti. Formidable je písnička opilce naštvaného na celý svět. O trpkosti, kterou zanechává nespravedlnost.

Dodie Clark je youtuberka, která se v poslední době hodně proflákla. Já ji znám už dlouho, spíš než dál propagovat její novou tvorbu, bych vám chtěla představit, připomenout písničku, kterou jsem od ní slyšela jako první. Je jednoduchá a krásná ve své obyčejnosti. Mluví o tiché rezignaci, snad možná i o pocitu nedostatečnosti. Tedy o něčem, co si s sebou každé tumblrem odchované dítko nese jako celoživotní zátěž.


Doufám, že se máte fajn a cítíte se dostatečně pohlazeni.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaunaz J. Isa Kaunaz J. Isa | Web | 6. listopadu 2017 v 9:35 | Reagovat

Vypadá to, že mám mezery v hudebním vzdělání.

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 18. listopadu 2017 v 22:07 | Reagovat

Ahoj Sili, tentokrát půjde můj komentář trochu mimo mísu (ale písničku Passenger musím pochválit, ta se mi líbila moc a Stromae je prostě skvělý): nominovala jsem tě na Liebster Award. Bližší informace najdeš u mě na blogu - a je jen na tobě, jestli nominaci přijmeš nebo ne :-)

3 Wolf_Ranger Wolf_Ranger | Web | 20. prosince 2017 v 11:40 | Reagovat

Stromae je asi jediný raper kterého poslouchám a ke kterému se nemám problém vrátit. A ty zbylé písně? Už byli zařazeny do playlistu na víkend :)
Huuu, doplňování hudebního vzdělání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama