Doctor Who a Čapkův génius

11. října 2017 v 13:00 | Sili |  Recenze
Můj nejoblíbenější český spisovatel je Karel Čapek. Od RUR přes Povídky z jedné kapsy až po Dášenku, moje láska nezná hranic. A proto mě mrzí názor, který sdílí mnoho lidí z kruhů, ve kterých se pohybuji - totiž že je Čapek archaistická nuda a otrava, kterou si musí projít kvůli škole. Majorita mých kruhů by ale nemohla být dále od pravdy! Dneska si řekneme o třech dílech, která nebyla zařazena do většiny seznamů povinné literatury, ale která mě utvrdila v mojí stávající lásce k Čapkovým dílům - stejně tak dokáže zažehnout plamen vášně v srdcích neznabohů.


Matka je hra o rodině, která strádá - je totiž stižena nadstandardní úmrtností jejich členů. Tatínka stíhají jeden syn za druhým a maminka se z duchů, kteří se usídlili v pracovně, nemůže vzpamatovat - pořád marně shání svoje kuřátka a nepřeje si nic jiného, než aby se vrátila pod její křídla. Hra o 73 stranách na mě zapůsobila jako žádná jiná - pojednává o mateřské lásce, ale i lásce k vlasti, smyslu pro povinnost a v neposlední řadě mužské ješitnosti. Zavedla bych povinnost její četby již na základních školách, zanechala mě dojatou a docela změněnou jako žádná jiná.

Věc Makropulos je klasická hollywoodská story, až na to že není. Tenhle meziprostor mezi jistou vyprahlou postavou a tragikomedií se mi zalíbil hlavně proto, že zodpovídá otázku, kterou jsem si pokládala takřka denně zhruba ve čtrnácti, ve věku, kdy jsem si tuhle knihu měla přečíst. Pojednává totiž o konceptu nesmrtelnosti a jejích důsledcích, o lásce a bolesti a o všem, co s sebou přináší touha po nekonečné slávě. Ke knize se vracím a vracet budu, kdykoli budu potřebovat ujistit o tom, kde je moje místo a kam patřím (tedy vždycky do sem a do teď).

Poslední knihou, kterou dnes chci doporučit, je Povětroň, jedna z trojice Hordubal, Povětroň, Obyčejný život. Je to jedna z méně známých knih, snad ještě o to větší je ale její váha. Zřítí se letadlo, na jeho palubě řidič, o jehož identitě se nic moc neví. Jak příhodné ale je, že se sestřičce v nemocnici začnou zdát podivně elaborátní sny? Jaká to náhoda, že ve vedlejším pokoji zrovna leží jasnovidec, který oplývá schopností číst myšlenky? To potom pilotovo bezvědomí vůbec není na překážku. Z Povětroně jsem si osobně vzala hodně o předsudcích a idealizaci, o tom, že každý člověk je uvnitř větší než zvenku.

Nadčasovost děl a konceptů, které autor využívá, je nezpochybnitelná. Když jsem začala nacházet paralely s mým nejoblíbenějším seriálem, řekla jsem si ale, že už musím být blázen. Nebo ne? Našli jste je taky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vampirica Rose Vampirica Rose | Web | 16. října 2017 v 11:37 | Reagovat

Zajímavý článek

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 16. října 2017 v 13:29 | Reagovat

Noetická trilogie je podle mě takový polozapomenutý Čapkův šperk. Myslím, že to jsou vůbec nejlepší věci, co napsal - a osobně jsem byla naprosto u vytržení z Obyčejného života. To je něco tak geniálního, až se tají dech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama