Básněbraní

22. října 2017 v 17:34 | Sili |  Psaní
Co dělá Sili, když má tvůrčí krizi? Recykluje. Takhle se naše planeta přece udržuje od přehlcení, ne?


Tuhle básničku jsem psala po tom, co jsem se rozešla se svým prvním přítelem, měla jsem kvůli tomu hrozně dlouhou dobu výčitky, bylo to vlastně jako kdybych ukončila vztah, který trval tak dvě dekády. Tak mi to přišlo, jako kdybych zabila něco, s čím jsem roky a roky srůstala, ačkoli to tak vlastně vůbec nebylo. Tu básničku mám ale ráda, je to asi moje anglická prvotina, určitě je nejstarší, která se dochovala. Přijdu si při jejím čtení nostalgicky, příjemně nostalgicky, ne jako předtím, kdy pro mě nostalgie znamenala vinu a litování.



Mám hrozně ráda slam poetry, ale nikdy jsem ji nezkoušela. Tohle byl takový první pokus, docela se mi osobně líbí, ale nikdo, komu jsem ho dávala přečíst, nepochopil, co tím chtěla Sili říct. Možná proto, že jsem ho opravdu plánovala spíš číst než dát někomu číst. Je to o přelétavosti, o žárlivosti a o tom, že chceme jako lidi většinou jenom to, co nám někdo bere, nebo co mít nemůžeme. Tak snad je to alespoň malinko znát.


Nedávno jsem jela na víkend ke kamarádovi na chatu, hrozně dlouho jsem neměla možnost takový duševní očisty. Dny jako tyhle mě nutí přemýšlet a přehodnocovat, mám vždycky totiž intenzivní pocit, že kdybych měla nižší přítomnost na sítích, byla bych šťastnější, tak šťastná, jako jsem byla, když jsem psala tyhle dvě drobnosti. Potom se ale vrátím do skutečného světa plného povinností, úkolů, plných kalendářů a pomalu proškrtávaných to-do listů... a všechno je pryč.


Tahle se váže k nedávným událostem, asi není třeba více vysvětlovat, jak na dně jsem se cítila, jak osobně jsem si brala tu metonymickou prohru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 smartly smartly | Web | 24. října 2017 v 0:22 | Reagovat

To je zvláštne, že na tom prvom obrázku máš časť písma "pravácke" a zvyšok ako od ľaváka...

2 Iris Iris | 24. října 2017 v 18:37 | Reagovat

Moc se mi líbí ty hvězdičky na první stránce, a obdivuji tě za pokus se slam poetry. Vlastně tak obecně obdivuji autory, kteří se odváží experimentovat, protože to mi moc nejde. Volební báseň je taky výstižná, upřímně jsem měla dost podobný pocit, nemohla jsem tomu výsledku uvěřit, šla jsem se projít a po cestě se rozbrečela.
[1]: No já teda nevím, ale myslím, že sklon písma nefunguje takhle striktně. Třeba já nakláním to písmo všelijak podle nálady a s jistotou vím, že nejsem jediná. :D Ale chápu, co tím bylo myšleno.

3 Sili Sili | Web | 25. října 2017 v 20:06 | Reagovat

[1]: jsem pravák, uměle jsem si obrátila sklon, protože se mi líbilo, jak to písmo potom vypadá, asi to něco vypovídá o mojí osobnosti

[2]: taky jsem brečela, no shame

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama