O nekonečnosti

27. září 2017 v 13:00 | Sili |  Myšlenkovník
Když mi bylo šestnáct, byla jsem ve vztahu na dálku. To by samo o sobě nebyla až tak revoluční proklamace, kdybych ale hned poté nedodala, že jsem byla ve vztahu na dálku s člověkem, jehož jsem potkala na internetu, na internetu vztah probíhal a posléze i skončil. Protože daný jedinec byl z ciziny, ale ne z jen tak ledajaké. Můj první přítel byl ze Saudské Arábie.



Celá ta doba, kdy jsem do něj byla šíleně a nezlomně zamilovaná, vydržela jenom chvilku, celé to období takhle v retrospektivě působí jako horečnej sen. Vypadalo to docela jako pohádka, jednou v životě jsem si přišla jako protagonista svého příběhu a ne jako vedlejší postava. Vyznávání proběhlo tři dny potom, co jsme se potkali - čtvrtý den už věděl všechno. Můj nejoblíbenější film a jméno mého plyšáka a heslo, které používáme se sestrou, když chceme něco udržet v tajnosti, můj největší strach a to, jak jsem reagovala na všechny potenciálně traumatické okamžiky, které se udály za celý můj život. Úplná a kompletní otevřenost.

Moc věcí totiž nejde zamlčet, když jste s někým v kontaktu během veškerých bdělých hodin - esemesky na dobrou noc a dobré ráno a dobrou chuť a ahojjaksemáš, několikahodinové telefonáty a nepřetržitá smršť fotek, kterými jsme se snažili být si blíž. Takže J. viděl, co mám k obědu a jaký svetr mám zrovna na sobě a toho psa, co jsem mazlila na ulici. Já jsem zase viděla příchuť čaje, co pil, slyšela jsem jeho hlas, když jel do školy, byla jsem mezi řádky jeho absolventské práce. Plni naděje jsme hledali, v jaké zemi je nejmenší rozvodovost.

A nepřijdu si hloupě. Nechci tady znehodnocovat pouto, které jsme vyvinuli, nechci říkat, že jsem byla hloupá a naivní. To je totiž sentiment, který tak nějak všichni předpokládají - první láska byla sice možná hezká, ale rozhodně mě nereprezentuje, já přece nejsem z těch, kdo by se do něčeho bezhlavě vrhali, že jo.

Když jsme se rozešli, když jsem se s ním rozešla, tak to bolelo, asi třičtvrtě roku nebyl den, kdy bych na něj nemyslela a nevyčítala si to. Přišlo mi, že jsem mu musela hrozně ublížit, dostat se přes vztah, který jsem sama ukončila, mi trvalo déle, než trval celý vztah.

Důvod pro konec byl jednoduchý, začala jsem se bát. Všechny ty navždy a pořád a mluvení výhradně v superlativech, začala jsem se dusit na představách. Z toho strachu a bolesti jsem potom čerpala hrozně dlouho, písečné představy a noční můry o zklamání mě dostaly do míst, kam jsem si nikdy nemyslela, že zavítám.

Ve slabých chvílích si přiznávám, že byl asi nejblíž ke spřízněné duši. A i přes lásky, které přišly po něm, vnímám jeho ztrátu jako jednu z největších chyb, kterou jsem potřebovala udělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Platan Platan | E-mail | Web | 1. října 2017 v 12:50 | Reagovat

"jedna z chýb, ktorú som potrebovala urobiť" je veľmi pekná myšlienka. Je zaujímavé, že si sa bála ... ja som zvykol byť naopak nedočkavý.

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 1. října 2017 v 19:32 | Reagovat

Můj vztah taky začal na internetu, ale bylo to velmi krátce internetové. Po necelém týdnu už jsme se viděli a drželi za ruce, když jsme stoupali na Petřín. Nelituji ničeho.

Podle mě vztahy na dálku do jisté míry fungovat můžou, ale je to mnohem těžší. Saúdská Arábie je daleko... Nicméně doufám, že všechny tvé jiné zkušenosti jsou/byly/budou lepší a šťastnější. :-)

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 2. října 2017 v 10:32 | Reagovat

Mám pocit, že první lásky jsou v tomhle vždycky takové osudové. Člověk si nabije hubu, mnohdy dost hrozně, ale také díky tomu je později tím, kým je. Je fajn, že už to hodnotíš takhle :-)

4 gothic-sisters-of-hell gothic-sisters-of-hell | Web | 3. října 2017 v 22:25 | Reagovat

Nad tím přemýšlím pořád

5 Kaunaz J. Isa Kaunaz J. Isa | Web | 4. října 2017 v 9:35 | Reagovat

Občas si říkám, že vztahy na dálku bývají romantičtější. Že by to bylo tou investovanou iluzí?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama