Kratochvíle v kyberprostoru

7. srpna 2017 v 13:00 | Sili |  Myšlenkovník
Před dvěma dny jsem dočetla knihu 451 stupňů Fahrenheita. Bez zbytečných spoilerů vám prozradím, že se příběh odehrává v prostředí, kde byly zavrženy knihy, lidé spolu sotva komunikují - všechnu sociální interakci, kterou potřebují, nahrazují takzvané "rodinky", postavy vysílaných pořadů na obrovských obrazovkách v prakticky každém z domů.

Nebudu lhát ani dramatizovat, když řeknu, že na mě kniha měla znatelný dopad - kolikrát jsem upřednostnila společnost youtuberů a streamerů místo přátel ze světa za obrazovkou? Mockrát. Když budu počítat, že jsem začala počítač a internet používat pravidelně, když mi bylo čtrnáct (a to si ještě pár let přičítám), a zprůměruju dobu používání na tři hodiny denně (ačkoli si uvědomuju, že v některé dny to bylo třeba čtrnáct a v některé zase nula), vychází mi, že jsem internetu za posledních pět let dobrovolně věnovala šest tisíc sto dvaatřicet hodin. To je 367 920 minut strávených levelováním postav na hrách, posloucháním muziky, čtením článků na novinkách, hádáním se s lidmi v komentářích na facebooku, přepínáním cizinců na omegle, čtením článků na blogu, komentováním řečených článků, stalkováním lidí na instagramu, řehtání se nad twitterem a nervováním se nad Bakaláři.




Za tenhle čas jsem se docela určitě mohla naučit hrát na hudební nástroj, napsat knihu, nebo si vydělat na dlouhatánskou dovolenou s all inclusive někde daleko.

Místo toho jsem se ale věnovala rozvíjení vztahů, které mi vydržely, i vztahů, na něž jsem svůj čas zkrátka vyplácala. Nelíbí se mi tenhle sentiment, že internet je špatný a že by nám bez něj bylo mnohem líp - vždyť si všimni! Bez mobilu se díváš lidem do očí a bez sluchátek vedoucích k empétrojce (používá je ještě někdo mimo mě?) slyšíš cvrlikání ptáků! Nebo ne?

Já si totiž při svých nemobilových, nepočítačových a zkrátka bezinternetových dnech nevšímám žádného závratného zlepšení svojí pozornosti, nepřijdu si méně ve stresu a neužívám si život víc. Netrávím všechen čas přemýšlením o tom, kdo mi napsal a kolik jsem zmeškala memes. Tahle debata mi přijde zkrátka hrozně nafouklá.

Na internetu jsem potkala svého nejlepšího kamaráda, který mi pomohl zbavit se úzkosti přicházející s nutností mluvit s novými lidmi. Taky jsem se mnohokrát zakoukala, nechala si zlomit srdce a pak se zase odmilovala. Rozšířila jsem si obory i vyvinula soft skills - díky internetovému připojení jsem neuvízla v mozkovém maloměstě, ale poddala se myšlenkovému multikulturalismu.

Nemůžu popřít fakt, že mi přijdou na hlavu lidé, kteří žijí svojí facebookovou zdí a počtem retweetů. Nemůžu ani popřít jejich existenci. Stejně pohnutá mi přijde populární tendence tenhle způsob bytí glorifikovat - je ale lékem na tuhle samozvanou nemoc dnešní doby opačný přístup? Zlořečení všeho technologického a krucifikací mozků, které stály za vynálezem internetu?

Tak se nemrač, babi. Vždyť já to nádobí umyju, neboj se, slyšela jsem tě - ty sluchátka si totiž můžu kdykoli vyndat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 16:53 | Reagovat

Podle mého je skvělé, že technologii máme (a to říkám přes to, že mám nejradši papírové knížky a že by mi nevadilo žít o sto let dřív). Ale musí se užívat s rozumem. A ten kec, že přátelé jsou tam venku, nemusí být vůbec pravdivý. Já svého přítele i řadu nejlepších přátel poznala skrz internet. Ráda píšu a neumím si představit tvoření do šuplíku. Taky si neumím představit, že když si chci něco rychle zjistit, listuju novinama nebo knížkama. Že když si chci pustit jednu písničku, musím si kupovat celé zpěvákovo album. Atd.

Fahrenheit zřejmě zasáhl nejednoho člověka. :-)

2 Aurora Akkaris Aurora Akkaris | Web | 8. srpna 2017 v 12:49 | Reagovat

Eheh, trošku ses u mě trefila do černého a donutila se zamyslet nad tím, že čas, který věnuji internetu, bych mohla s klidem využít k něčemu mnohem více konstruktivnímu - sama totiž ani nevím, proč si s takovou chutí zapínám hry nebo brouzdám přes shitposty na tumblru. Článek na mě hodně zapůsobil a knihu, kterou jsi zmínila, si s největší pravděpodobností půjdu brzy vyhledat v městské knihovně ^^

Dobrá práce! ^^

3 Eliss Eliss | Web | 13. srpna 2017 v 12:51 | Reagovat

Knížku jsem četla, moc se mi líbila. Děsí mě, jak v dnešní době lidé málo čtou. Také trávím hodně času na internetu, ale telefoníí aplikace nepoužívám vůbec. Mám ho na volání a na sms a úplně mi to stačí.

4 Kaunaz J. Isa Kaunaz J. Isa | Web | Pondělí v 11:53 | Reagovat

Hm. Takže statistika (někdy) ztraceného času... Takové počty přímo vyzývají k úvahám, jak jsem na tom vlastně já.

Nicméně mám v záloze jeden trumf. Díky blogům jsem potkal svou drahou ženu.

Ještě jsem se ale neptal, jestli považuje brouzdání internetem za ztracený čas ona. 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama