Dear Evan Hansen

Pondělí v 13:00 | Sili |  Recenze
Jak mohlo být patrné z mého zcela jistě přehnaně entusiastického článku o muzikálu Hamilton, jsem do muzikálů tak trochu zažraná. Je v podstatě garantované, že se mi bude líbit jakýkoliv počin, který mi předhodíte - stačí, když je prokládán písněmi ve zhruba pětiminutových intervalech a když zmíněné písně mají alespoň trochu chytlavou melodii.

Dnes se tedy podíváme na moji nejnovější obsesi, Dear Evan Hansen - muzikál, který se vypořádává s nelehkými tématy sebevraždy, sociálních úzkostí, single rodičů, zároveň jsou nám představeny staré známé motivy - první láska, přátelství a jedna velká lež, která čeká na prozrazení. Ale to bych předbíhala.

Cítil ses někdy, jako kdyby tu pro tebe nikdo nebyl? Jako kdybys byl zapomenut uprostřed ničeho? Přišel sis někdy, jako kdybys mohl zmizet? Jako kdybys mohl spadnout, aniž by to někdo postřehl?



Evan, student střední školy žijící pouze s matkou, se potýká jednak s nemilosrdností střední školy, kde se cítí sám, kvůli společenské izolace pomýšlí až na nejhorší. Jeho život se ale změní, když jeden z podivných individuí školy, Connor, o kterém nikdo moc neví a který nemá o nic víc přátel než Evan sám, spáchá sebevraždu. V jeho kapse je nalezen kus papíru, jehož obsah implikuje přátelství mezi našimi hrdiny - Evan se dostává do situace, kdy musí zběsile utíkat před pravdou a zároveň udržovat lež při životě - nechce přece přijít o všechno, co získal, nebo ano?

Ve svojí recenzi na 13RW jsem zmiňovala, jak populární dnes téma sebevražd a sebepoškozování všeobecně je. Ať se na tuhle skutečnost díváte jako na mediální giganty snažící se o vydojení citlivých míst společnosti, nebo prospěšného otevírání tabu témat, jedno musíte přiznat - zmíněným problematikám se nikdy nedostalo víc pozornosti než právě teď. Osobně si myslím, že se právě nacházíme v onom zlatém středu, kdy je problém brán dostatečně vážně na to, aby vznikala spousta děl s důležitými, morálně obtěžkanými pointami, ale zároveň jich ještě není tolik, aby byl problém zařazen pod kolonku klišé anebo odsunut mávnutím ruky jako překonaný.

Nebyla tedy nikdy lepší doba pro vznik muzikálu, kde je popsána sociální úzkost taková, jaká opravdu je, bez učebnicových příkladů a přehnaných modelových situací. Skrze písně se dostáváme do Evanovy hlavy, je nám umožněno projít se v jeho botách, nebo se k tomu alespoň přiblížit natolik, nakolik můžeme ve vztahu herec - divák. Další nápovědy jsou nám jakoby mimochodem překládány vedlejšími postavami a popisem vzpomínek, čímž se dozvídáme třeba to, že Evan nikdy neoslovil dívku, která se mu zamlouvá, protože jeho ruce byly pokaždé moc zpocené a nikdy tak docela nevěděl, co říct. Nikdy si také neobjednává jídlo sám z prostého důvodu: moment, kdy by v kapse hledal drobné, by byl nekonečným údobím nepřežitelné trapnosti.

Jak již bylo zmíněno, strach z budoucnosti a úzkost z života všeobecně nejsou ukazatele popisovány pouze z perspektivy hlavního hrdiny. V průběhu muzikálu je nám umožněno nahlédnout také do hlavy Heidi, Evanovy matky, společně s ní je nám představena situace, v jaké se ocitla, když měla plnit role podřízené, studentky, matky i otce zároveň. Příběhem je slyšet i hlas Connora, Evanova předstíraného přítele, který je zhmotněním všech výčitek, strachu a obav, které našeho hrdinu provázejí.

Kromě jednoduchosti příběhu a emocí, s jimiž byla řečená jednoduchost ztvárněna, je nutno vypíchnout i choreografii a texty písní, které dávají každé z postav svoji unikátní osobnost, která je rozpoznatelná i u postav, které jako kdyby se v příběhu míhaly pouze mimoděk - přesto je každá z nich jedinečná a nezaměnitelná, každá má do puntíku vypilovanou vlastní řeč těla i způsob mluvy, což se znamenitě odráží v písních.

Co více dodat než fakt, že jsem soundtrack k muzikálu naposlouchala za den a ačkoli od té doby uběhlo již několik měsíců, ještě se mi neomrzel.




Zdroj obrázku je tady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

2 Kaunaz J. Isa Kaunaz J. Isa | Web | Pondělí v 21:12 | Reagovat

Nejsem tak docela fanoušek muzikálů. Ovšem tohle téma vypadá zajímavě.

3 stuprum stuprum | Web | Středa v 2:22 | Reagovat

Matka, otec i Duch svatý v jediné osobě. To už tu ale bylo před Evanem, Sili!

4 Platan Platan | E-mail | Web | Čtvrtek v 0:11 | Reagovat

Fúúú ... téma vyzerá veľmi dobre ale muzikály sú veľmi fuj u mňa. Väčšinou hudba v nich ide úplne mimo mňa :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama