Květen 2017

13 Reasons Why (2017)

Včera v 13:00 | Sili |  Recenze
Tak se mi zdá, že se téma sebevražd v poslední době docela dobře prodává. Vysvětlovalo by to totiž, proč se to v pop-kultuře v poslední době hemží tvorbou o nešťastných teenagerech, kteří si podřezávají žíly a vůbec. Proti tomu já nejsem, ačkoli je nelze považovat za efektivní formu prevence, jakožto způsob zvýšení povědomí o tomhle problému obdobné počiny klidně fungovat můžou. Pouhá vznešená idea za nimi stojící ale ještě není garantem prvotřídní podívané.


Taky lidi

Sobota v 19:26 | Sili |  Myšlenkovník
O práci s lidmi s mentálním postižením pořád panují stigmata. Z hlasu každého, komu řeknu, že se o takové lidi starám, čiší nepochopení, hrůza z neznámého. Takřka vidím, jak se jim v hlavě otáčejí kolečka - mentální retardace jsou vodopády slin, které samovolně vytékají z úst těch pololidí, Downův syndrom je vlastně jenom její odnoží, autismus složí pouze jako pointa vtipu.


Já do domu

8. května 2017 v 23:27 | Sili |  Myšlenkovník
Člověk tak nějak automaticky sroste s místem, kde vyrůstal - domov je vždycky vaší částí, obtiskne se na vás stejně, jako se vy obtisknete na něj. Za svůj život jsem se stěhovala celkem třikrát. Poprvé to bylo nejpodivnější - byt byl přeplněný krabicemi, do kterých jsme ve spěchu namačkali své životy, vzduch byl ale pořád cítit jako cizí domov. Zdi byly nasáklé cizími historkami a dlaždice v koupelně mokré od cizích slz. Byla jsem u někoho doma, ten někdo snad těmihle dveřmi procházel se stejnou lítostí, s jakou jsem já opouštěla svůj pokoj, své celoživotní útočiště, nejbezpečnější z úkrytů.


Kam se řítí Xindl X?

2. května 2017 v 13:00 | Sili |  Recenze
Xindl X byla konstanta mého dospívání - začala jsem ho poslouchat okolo roku 2012, tedy v době, kdy mi bylo okolo čtrnácti a procházela jsem nejmetalovějším obdobím svého života. Moje hudební knihovna se sestávala ze Sabatonů, Lordů, My Chemical Romance… a tvorby Ondřeje Ládka, mého mostu do minulosti. Skrze jeho tvorbu jsem se totiž dostala tam, kde jsem teď - jeho první dvě alba mě navedla na folk. Jakožto dítě, které vyrostlo na Kabátech a pár písničkách od Plíhala, pro mě tenkrát Nohavica a Kryl byli neprozkoumaná ves, o Mertovi nemluvě. Po zmínění všech těhle faktorů je asi jasné, že nejsem tak docela objektivní - jeho začátky jsou moje začátky, nesou nevyčíslitelnou nostalgickou hodnotu. I přesto si ale dovolím tvrdit, že jeho tvorba šla s posledními alby objektivně dolů.