Summit a summitění

11. dubna 2017 v 22:29 | Sili |  Myšlenkovník
Nikdy jsem nebyla na táboře, a jediný kroužek, který jsem kdy navštěvovala pravidelně, byl (a je) sbor. A to navíc bylo až na střední. S organizovaným náboženstvím se sobě navzájem vyhýbáme obloukem a třídy ve škole jsem vždycky dokázala docenit až v retrospektivě. Jak tedy vidíte, nikdy jsem netrpěla pocitem sounáležitosti, nebo (nedej bože!) příslušenství do komunity. A pak se mi stal summit, nebo jsem se spíš summitu stala já.



Pražský studentský summit je mimoškolní vzdělávací program, který několik stovek horlivých středoškoláků a vysokoškoláků učí kriticky myslet, diskutovat, zpracovávat informace a tak vůbec. Tohle bylo očekávání, se kterým jsem kývla na nabídku, abych se přidala do týmu kamaráda, který ho sestavoval. Tehdy se, jako už tolikrát, projevila moje neschopnost říct ne, která mi často přináší víc škody než užitku - to jsem si alespoň říkala, když jsem den před vyhlašováním výsledků přijímacího řízení nemohla spát, houpala jsem se na posteli v klubíčku a hrozně jsem doufala, že se nikam nedostaneme - čím víc jsem se totiž o summitu dozvídala, tím nepřístupnější mi připadal. Někdo jako já, mezinárodními vztahy docela nepolíbený, s všeobecným přehledem předčasně vylíhnutého kuřete - to jsem přece nemohla zvládnout.


Před prvním setkáním mi hrozně bušilo srdce, vzbudila jsem se ve čtyři ráno, šílená strachem, nervozitou, očekáváním - úplně upřímně jsem čekala, že mě během workshopu někdo vyhmátne, že si mě vezmou stranou a řeknou, že se spletli - že mě vyloučí za to, že jsem při přepadové pětiminutovce nevěděla, jaká je nejoblíbenější kratochvíle Kim Čong-una, že netuším, kdy proběhla občanská revoluce v Somálsku, nebo nedokážu na první dobrou vyjmenovat všechny státy, které mají na vlajce zelenou barvu. Zkrátka že okamžitě poznají, že tam nepatřím, a dají mi to jaksepatří sežrat.

To se ale nakonec nestalo. K mému údivu jsem byla ve společnosti lidí, kteří byli pestří, různorodí, nechutně inspirativní - nikdy jsem se nikde tak nestyděla. Zároveň jsem si ale nikdy nepřišla tak motivovaně, jako právě na summitu. Při představování jsem s otevřenou pusou poslouchala, jak lidi vyprávějí o počtech jazyků, jimiž mluví, mimoškolních aktivit, kterých se účastní, každý mě víc a víc nutil k zamyšlení nad tím, jak trávím svůj volný čas - a samozřejmě pokradmu také nad tím, jestli jsem já vzbudila stejný dojem, jestli odhalili, že se vlastně jenom schovávám za formálními šaty a křečovitou snahou o prezentovatelné působení. Mix úžasu a znepokojení ve mně vlastně zůstal doteď - vždyť jak se proboha mám měřit s Adamem, který četl Gilgameše v originále, Kubou, který ve mně vzbuzuje pudové tleskání, kdykoli dokončí větu? Kdo mi dovolil dýchat stejný vzduch jako Věra, která simultánně zvládá vyzařovat ty nejpozitivnější pocity a vyprávět o tom, co se jí přihodilo v Číně a jak zorganizovala akci, na kterou se sjel nezanedbatelný počet lidí z celé republiky?


To vlastně byla nitka, která pro mě celý summit vázala dohromady, ta touha po zlepšení, kterou ve mě vzbuzoval - dopoledne strávená posloucháním hostů, kteří svým přirozeným šarmem a nekonečnými znalostmi vzbuzovali dojem nadpozemských entit, které sestoupily mezi nás, pozemšťany, aby k nám mluvili o migraci, humanitární pomoci, médiích, situaci v Sýrii a na Blízkém východě...

Měsíc nebo tři týdny působí jako fakt dlouhá doba, když vás dělí od jednoho z mála světlých bodů vašich dní - summit dával smysl mně, dával mi svět dohromady cestami, o kterých jsem nevěděla, že existují. Přiblížil mi svět diplomacie, do té doby tolik vzdálený, izolovaný - ukázal mi, že jednat se dá i zábavně a neotřele. Že lidská práva nejsou téma, které se mě netýká, a nakolik jsou provázaná s ekonomikou, politikou, právem, vzděláním - že každá informace je jenom střípkem, a dohledáváním dalších částí strávím celý zbytek života. Poprvé mě tohle zjištění neděsilo.

Je těžké sesumírovat půl roku do jednoho článku, špatně se mi popisuje všechen ten stres, nadšení, únava, vášeň a vůbec tak všechno, asi nejsem dost dobrým vypravěčem - nedokážu totiž dostatečně živě vyprávět o tom, jak jsem brečela, když jsem se připravovala na simulovaný soudní proces, protože tohle přece za žádnou cenu nemůžu dát a proč jsem se sem přihlásila a já chci umřít, a jak jsem se nervově hroutila, když do mého vystoupení před celým summitím osazenstvem zbývalo méně než pár minut, kolik mi toho dala návštěva na argentinské a chorvatské ambasádě, jak jsem se hystericky smála při simulovaném jednání o americké nezávislosti a vyrovnání se po kouzelnické válce Harryho Pottera. Slova neobsáhnou hodiny, které jsem strávila nad stanovisky, ani ten strach, se kterým jsem se začala s lidmi ze summitu pomalu seznamovat - po každém přidání do přátel jsem sténajíc zabořila hlavu do polštáře a opakovala svoje ateistické modlitby, jen ať si proboha nemyslí, že jsem divná.


Je mi smutno, že už to končí, ani v nejtajnějších snech jsem nečekala, že se summitem srostu a že summit sroste se mnou. Před půl rokem bych nehádala, že budu sentimentálně natahovat při horlivém psaní pouze hrubě navazujících řádek.

To je ale koneckonců taky jeho součástí - naučit se, jak přežít, když na něm nejste. Na tom ještě budu muset zapracovat.


Všechny fotky jsou ze summitího flickru,
kdybyste si chtěli z(ne)příjemnit večer
a zahrát si Najdi Sili, máte moji ostýchavou podporu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 smartly smartly | 12. dubna 2017 v 19:16 | Reagovat

Prečo sedí Argentína vedľa Burundi? Kto robil zasadací poriadok? :D

2 smartly smartly | 13. dubna 2017 v 0:51 | Reagovat

Asi skôr nechceš, si myslím. Ono *taká* cenzúra sa nezrodí len tak. Nevieš, čo je za tým, a to je vlastne dobre.
A prepáč, že ti to tu spamujem, ale môj článok bude zajtra nekompromisne autocenzurovaný. Aj s komentármi. Tak som ti to šupol sem.

3 stuprum stuprum | Web | 14. dubna 2017 v 4:26 | Reagovat

Bych se smál, kdyby tam seděl nějaký pravoslavný junkie a píchl si injekci benzínu pod kůži, aby se vyhnul stereotypným řečem. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama