Já, olympionik

20. února 2017 v 13:00 | Sili |  Myšlenkovník
Jak jsem zmínila ve článku o stáži na FFUK, jsem nejsnaživější ze snaživých, když jde o školu. Jde to na mně vidět, všichni učitelé, co mě zmerčí, si zamnou ruce a přemýšlejí, kam mě nacpat. Leden a únor jsou moje nejoblíbenější měsíce - to se totiž chodí na olympiády.



Za ty roky, co jsem pravidelným účastníkem všech možných olympiád, jsem vypozorovala jednu skutečnost - mění se jen zadání. Ale lidi, atmosféra, organizátoři a místo konání se nemění nikdy. A když už jsme u toho, většinou se nemění ani vítězové.

Na češtinu jsem nešla s poraženeckým přístupem, takhle negativně tomu říkat nechci - do dveří jsem vstupovala s objektivním věděním, že moje šance na diplom nejsou v okresu vysoké. Jakožto studentce střední odborné školy mi větné členy nejsou neznámé, ale netrávím nad nimi dlouhé noci. Trochu jazykového citu bych měla, to mi ale nezabrání občas (s)prostě nepochopit zadání úkolu. A na ten se potom navazuje. A já v nitru pláču a rvu si vlasy, pečlivě si ale hlídám mimiku - nikdo ze spoluúčasníků nesmí nic tušit. To by v podstatě byla prohra sama o sobě.

Zvláště ta, co vyhrála minule, nenápadná blondýnka. Vždycky jsou nenápadní, ti, co se umisťují na nejvyšších příčkách, a nevypadají nebezpečně a já se potom divím. A vždycky jsou milí, což mi hrozně ztěžuje automatickou nenávist - jak si mám bez výčitek přát, aby si ten modroočko na prvním místě zlomil nohu, a do kraje jsem šla já, když se na mě tak pěkně dívá? Proklívám charismatické lidi a jejich schopnost člověka přesvědčit, že jim na temeni zlátne svatozář.

Další člověk, kterého musím přesvědčit, že jsem zadání odevzdala tak brzo čistě proto, že jsem všechno věděla (haha, ňáký jednoduchý tedle rok, ne?), je paní učitelka. Nebo možná ne. Jasně jsem ji slyšela, jak říká někomu z hodnotitelů, že tenhle rok jakože dost blbý, tak ať se jde vycpat.

Ačkoli, krutou upřímnost stejně preferuji před nemastným, neslaným chlácholením. Protože to přece nevadí, a příští rok to zkusíš znova, a důležité není vyhrát, ale zúčastnit se. Jasně, to je přesně ten důvod, proč jste po mně týdny jezdila, ať se připravuju. To vám tak věřím, pančelko. To vám tak věřím.

Krutou prohrou byla tenhle rok i angličtina, a slovy krutá prohra mám na mysli třetí místo - ne dost na vrchu, abych si mohla namlouvat, že jsem to skoro měla v kapse, ale ani ne dost nízko, abych se mohla přesvědčovat, že mi na tom vlastně nezáleží.

Třetí místo. Bronzová medaile. Učitelka se na mě lítostivě dívá a povídá, že jsem neměla být tak nervózní a tolik nespěchat - snažím se, aby na mě nebylo moc vidět, že jsem si nervózně nepřipadala a že mi nepřijde, že bych mluvila rychle. Místo toho říkám, že se o tom raději už nebudeme bavit a že je to už stejně jedno. Všichni členové hodnotící komise se rozhodli okolo mě, jediného výherce, který zůstal na vyhlášení, nahrnout a vysvětlovat svůj styl bodování. Nicneříkající soucit, z toho je mi podivně.

Teď už mám diplomů, že bych si s nimi mohla vytapetovat. První místa ze školních a účast z okresních a krajských, která mi byla předána s omluvným úsměvem. Nedávno mi někdo řekl, že chodit na olympiády je snobství. Že se jenom vytahuju tím, že něco umím. Na jednu stranu souhlasím, je to určitým způsobem otázka prestiže - na druhou stranu se ale musím usmívat, jak může někdo hraní člobrda během dvouhodinového čekání na vyhodnocení a usínání nad papírem, protože jste si noc předtím do dvou hodin do rána opakovali časování nepravidelných španělských sloves, říkat snobství. To jde tak nějak mimo mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. února 2017 v 13:46 | Reagovat

Z mých pozorování vyplývá, že nejhorší umístění je bramborová medaile. Nejen že ji nedostaneš, ale taky má brambor oproti těm ostatním kovům nejnižší hodnotu na trhu. :(

2 Iris Iris | Web | 22. února 2017 v 20:33 | Reagovat

Jednou jsem se dostala až do státního kola olympiády v češtině. To byl vrchol mého blaha, neboť jsem se setkala s lidmi podobně ujetými jako já. I když jsem nakonec obsadila deváté místo (to naštve), byla jsem docela spokojená. Jenže od té doby se mi nepodařilo dostat se dál, než do kraje. A v tomhle komentáři už jsem nejspíš udělala plno chyb v čárkách.
Na olympiádu z angličtiny jsem se letos dostala. Do okresu. Tak trochu omylem, protože angličtina mě nebaví a asi se jí ani nechci zabývat. Kupodivu to nebylo zas takové fiasko, jak jsem čekala.
Jediná olympiáda, na které mi záleží, je ta ve španělštině. Jenže ve státním kole nemám šanci. Je tam plno inteligentů, a já tam se svou úrovní B1 prostě koktám.
A občas se ze srandy přihlásím do nějaké bizarní soutěže, kterou neberu ani trochu vážně, a je z toho republikové prvenství a článek na Novinkách. To by se z toho jeden po.
A snobství to tak trochu je. Ale zároveň sranda. A když má člověk (jako já) stipendium, chtělo by to aspoň dělat, že se snažím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama