Únor 2017

Jak jsem řečnila

27. února 2017 v 13:00 | Sili |  Myšlenkovník
Ráda bych se dělila o to, když se mi něco povede. To se, upřímně řečeno, moc často neděje, ale když už, tak už. Seznam svých novoročních předsevzetí jsem sem sice nedala, ale existuje. Má patnáct bodů, některé jsou konkrétnější a jiné méně. Číslo osm je: "Dostávat se více ze svojí zóny komfortu." No, a to jsem se rozhodla udělat. Rozhodla jsem se upsat se k projevu před asi třemi stovkami lidí.

Já, olympionik

20. února 2017 v 13:00 | Sili |  Myšlenkovník
Jak jsem zmínila ve článku o stáži na FFUK, jsem nejsnaživější ze snaživých, když jde o školu. Jde to na mně vidět, všichni učitelé, co mě zmerčí, si zamnou ruce a přemýšlejí, kam mě nacpat. Leden a únor jsou moje nejoblíbenější měsíce - to se totiž chodí na olympiády.


Moje nejoblíbenější podcasty

13. února 2017 v 13:00 | Sili |  Recenze
Jak trávíš svůj volný čas, mohl by se ptát někdo, kdo mě vůbec nezná. A já bych si vyndala jedno sluchátko, dotazujíc se, zda-li má čas na hodinovou přednášku o podcastech, nebo by si raději přečetl článek o zhruba osmi stovkách slov. No, a tak jsme tady.

Dear Hank & John byl první podcast, který jsem začala poslouchat. Johna Greena, autora knih Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky a dalších young adult děl, které četl snad každý, komu bylo v době vydání pod dvacet, ačkoli jsou populární nejen u téhle věkové skupiny. Společně se svým bratrem Hankem mají mediální velmoc, jsou aktivní snad ve všech formách, do kterých jde kreativitu na internetu nacpat.

Jedna z nich je již zmíněný podcast, kde se snaží svému věrnému posluchačstvu dávat rady. Sami říkají, že je to komedický podcast o smrti, což je téma, kterému se vskutku věnují často. Všechno je zabalené do příjemně tatínkovského humoru, oběma tvůrcům je přece jen přes třicet, o svoje slovo se hlásí ale také jejich nerdy stránka. Já jsem toho názoru, že epizody si můžete pouštět pořád dokola, ačkoli jste fanouškem od začátku (jako já). Pořád mají své neodmyslitelné kouzlo.

Jak jsem byla poprvé u psychiatra

6. února 2017 v 13:00 | Sili |  Myšlenkovník
Nerada píšu o smutných věcech smutně, asi to má co dělat s tím, že jsem optimista. Můj prvotní instinkt je se smutku nepoddávat, raději ho strčit do šuplíku a ten zamknout, zapomenout na to, že kdy existoval. Problém s tímhle typem jednání je ten, že jednou šuplíky přetečou, dojdou, všechno se na vás vyhrne. No, a to přesně se mi stalo.