Semestr

3. ledna 2017 v 0:14 | Sili |  Recenze
Semestr je prý seriál o mladých pro mladé. A za to já bych se docela postavila, navzdory tomu, co všichni chytří komentátoři na ČSFD povídají.





Nejdřív bych vám asi měla říct, proč jsem se na seriál rozhodla dívat. Víte, já se skoro nikdy nedívám na věci z české produkce, jakmile jsem se jen trochu naučila anglicky, přestala jsem se dívat na filmy s dabingem a později se tenhle zlovyk rozšířil i na českou kinematografii jako takovou. Takže teď jsem kulturní barbar, co má hodně co dohánět a nepřesnou představu, kde by měl začít. A tak jsem začala tady, u seriálu, který jsem nemusela dluze dokoukávat, dívala jsem se totiž od začátku.

Obvykle se nerada dívám na seriály, které ještě vycházejí, protože nerada čekám na nové díly. To ale u Semestru vůbec nebyl problém. Celkově by dal shrnout větou, všechno dobrý. Teda, až na příběh, jelikož ten není z těch, na které byste se zatajeným dechem čekali. Pro upřesnění, příběh v podstatě není.

Semestr je o páru, Amálii, studentce filmových studií, majitelce záviděníhodného rezavého hára a Damiánovi, studentovi VŠE, co na rok odfičel do Berlína na Erasmus. Převídatelně se tedy můžete těšit na hodně rozhovorů o vztazích, školství (viz "s titulem jenom do Mekáče") a hodnotách. Seriál se odehrává střídavě na obrazovkách počítačů a mobilů, vztah, jež je hlavní dějovou linkou, je přece jen na dálku. Je nám dovoleno být svědky jejich (nejen společného) skypování, prokrastinace, brouzdání po netu a znuděného překlikávání ze stránky na stránku. Zvláště ta poslední část se mnou, jakožto člověkem chronicky známým svojí neschopností mít méně než pět otevřených záložek, extrémně rezonovala.

Celkově se seriálu docela dobře dařilo odrazit internetovou kulturu. Nepřeberné množství sítí, značek, kulturních referencí a míst, které byly zmíněny. Damian si nechává narůst knírek na movember a hraje Team Fortress, kde nadává dost pofidérní angličtinou. Amélie se dívá na ASMR videa a marní život na 9gagu, což už je trochu z módy, ale stejně se to odpouští. Její nejlepší kamarádka je vypatlaná módní blogerka. Ač jsou všechny hlavní postavy větší či menší stereotyp, dá se na to koukat.

Tolik dobra, že se všudypřítomný product placement skoro podařilo schovat. Skoro. Každopádně, jedno se Semestru nechat musí - soundtrack, co fakt za něco stojí. A celkově dobrá atmosféra. A originální formát.

Totiž, ten originální formát se po pár dílech okouká. Zhruba tak po čtyřech, pokud jste se na seriál dívali tak, jak vycházel, a po tak dvou, pokud se na něj díváte v tahu. Což je, mimochodem, ze zkušenosti lepší cesta. On vás totiž nestihne nudit příběh.

Už na něj, teda na příběh, hejtuju docela dlouho, ona to taková hrůza nebyla. Měl jasnou myšlenku. Bez spoilerů ale řeknu, že vyvrcholení ve mě zanechalo pocit typu: "Aha, takže tohle byla pointa. Tohle ve mě asi mělo zanechat nějaký stopy."

Všeobecně mi přijde, že se filmový průmysl domívá, že my jako diváci si neumíme nic domyslet. To Semestr neudělal - kromě hlavní dějové linky, jejíž konec samotný je otevřený, nám nabídl i několik linek vedlejších. Ty rozřešení nedostanou. A domýšlej, diváku. Víme, že to umíš.

Na jednu stranu neotřelý nápad, otevřené konce nemusí být na škodu, na druhou stranu jsem já osobně na konci kvůli oné neurčitosti a neukončenosti byla zanechána tak nějak na rozpacích.

Úplně nejvíc chci ale vypíchnout dialog. Asi jsem ještě nikdy neviděla věrnější zachycení mluvy dnešní mládeže, nevím, jestli takový pocit mají všichni, ale já se v tom hodně viděla. Takže tak.


Zdroj prvního obrázku je tady.
A obrázek číslo dva je odsud.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama