Hamilton

30. ledna 2017 v 13:00 | Sili |  Recenze
Recenzi na Hamilton, muzikál, který mě učaroval, jsem plánovala už dlouho. Zhruba od listopadu, od prvního poslechu, od prvního poslechu první písně. O jeho existenci jsem věděla již delší dobu, asi od června, ale urputně jsem se mu vyhýbala, tušíc, že jakmile si ho jednou poslechnu, popadne mě obsese. A měla jsem pravdu, Hamilton je důvod, proč jsem začala znovu (ač sporadicky) chodit na tumblr, znovu mě přivedl k fandomům a fangirlení.




Pro všechny, které odrazuje slovo muzikál - tohle dílo má svá specifika. Předně to, že vůbec není muzikál jako Drákula ani jako Pomáda. Tady se rapuje. Hamilton je hip hop, taneční čísla a chytlavost, kterou jsem ještě nikdy neslyšela, písně, které jsou rychlé a po prvním poslechu se přistihnete, že si je zpíváte ještě dva dny po poslechu a snažíte se rapovat do rytmu, ačkoli účinkující jsou tak o tři rychlosti jinde.

To se alespoň stalo mně - musím se přiznat, že z 46 skladeb sice znám tak 80% textů, ale reprodukovat bezchybně a do rytmu zvládnu tak 6. Ač to může po dvou měsících denního přehrávání dokola a dokola znít do určité míry ostudně, já se za to nebičuju - myslím si, že na některé pasáže musí mít člověk jazyk Flashe a nebo prodat duši rétorickému Satanovi.

Samotný přiběh, který písně vyprávějí, vypráví příběh Alexandra Hamiltona, jednoho z founding fathers a prvního amerického ministra financí. Všichni hateři historie ale můžou přestat vzdychat, příběh je sám o sobě jednoduchý, a jelikož jde o něco, co se doopravdy stalo, nebudu se bát ho shrnout - Hamilton se dostane do Ameriky díky svému literárnímu talentu, potká svého pozdějšího rivala, víceprezidenta a oblíbeného záporáka učebnic dějepisu, Aarona Burra. S tím se potýká celé dílo, což je odraženo i v hudebním podkladu a jeho pojetí.

Pozorný posluchač si totiž může všimnout častého opakování melodií a jejich gradaci ke konci díla, což se může zdát jako otrava a chaos, všechno je ale takřka geniálně zapleteno do sebe a funguje to bez jakýchkoli zádrhelů. Opakují se i fráze a věty, všechno je podloženo nepopřitelnými hodinami a hodinami strávenými nad dokumenty, knihami a dopisy, což ostatně můžete vidět tady, kde sám tvůrce, Lin-Manuel Miranda, sem tam přihodí svůj komentář a spousta nadšených fanoušků takřka každou větu analyzují do nekonečna.

Hamiltonův život je silně ovlivněn válkou s Británií, kterou Amerika vedla, a ve které bojoval po boku Washingtona, který ho po nějakém tom menším zaváhání učinil svojí pravou rukou a následně ministrem financí. Potom se řeší taková menší aféra s nevěrou, smrt syna a samé obdobně pozitivní zprávy. Celý muzikál, ač se potýká s nepříliš jednoduchými tématy, je ale pozitivní, smutných písní není tolik a u finále, kterým nás provádí jeho žena Eliza, si můžete i pobrečet.

Již zmíněný tvůrce, Miranda, se obsadil do hlavní role, což může znít jako vrchol egoismu, dle mého by ale nikdo jiný nedokázal odvést lepší práci. Jakožto ten, kdo muzikál píše a zároveň rozhoduje i o obsazení, si může dělat nároky, přirozeně. No, jeho nároky byly, že se (i když to pokazí historickou akurátnost) všechny role (až na anglického krále) mají obsadit nebělochy. Proti tomu v zásadě nic nemám, nejsem tady proto, abych kritizovala politické pohnutky, které účinkující mají (ač se mi z incidentu s Mikem Pencem ježí chlupy), nicméně si nedovolím poznámku, že kdyby se to stalo opačně a role, které by logicky patřily nebělochům, dostali árijsky vypadající herci, byl by to společenský skandál. Nemusíme chodit daleko, věci tohohle typu se totiž již dějí. Známe to, oko za oko a celý svět bude slepý.

Jak jsem ale řekla, nejsem tu proto, abych mluvila o politice. Recenze je na muzikál samotný a k němu absolutně nemám výčitek. Přes jakoukoli absurditu obsazení jsou všichni vyjímečně dobří zpěváci, texty jsou geniální, hudební podklad vám zůstane v uších dny a dny, taneční sestavy jsou dynamické, ale vkusné, všechno do sebe zapadá jako kolečka dobře namazených hodinek. Ač nemyslím, že si na něj do New Yorku zajedete, definitivně si poslechněte soundtrack. Za ty dvě hodiny a kousek to stojí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 3. února 2017 v 2:34 | Reagovat

Literárně činný ministr financí, to je originální role. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama