24 hodin s FFUK

26. ledna 2017 v 17:38 | Sili |  Myšlenkovník
Každý, kdo mě zná, ví, že jsem docela aktivní, když přijde na vzdělávání. Chorobně aktivní. Neschopna říci ne. Budu vzhůru do čtyř do rána kvůli dobrovolným projektům, které vlastně odevzdat nemusím, tenhle typ aktivity. Nebojte se, článek o workoholismu přijde co nevidět, teď se ale pojďme bavit o něčem jiném. O mojí stáži na FFUK.



Je to tak, měla jsem možnost zúčastnit se stáže jménem 24 hodin s FFUK, konkrétně na Katedře sociální práce, což je obor, který studuju. Jsem ve třeťáku, to znamená, že jsem přesně ve věku, kdy bych správně měla mít zhruba rozmyšlené cíle, aspirace a především vysokoškolské plány. To je více méně pravda, pokud pomineme to (ostudné) množství nocí, kdy jsem si procházela obory na Karlovce, hystericky přemýšlela, jestli ze mě ještě může být teolog nebo adiktolog, pokud začnu hned teď, jen abych se vždycky vrátila k oborům, které jsem prohlížela jako první.

O stáži jsem se dozvěděla z facebookové stránky Mířím na FFUK, bez velkého váhání jsem se rozhodla, že se tam jakože určitě musim dostat. Tak započalo rozhodování. Chci pokračovat v tom, co dělám, nebo se vrhnout na něco jiného? Sice se dlouhodobě zajímám o obory, kde se primárně pracuje s lidmi, ale vietnamistika vypadá fakt dobře. Nakonec jsem se ale rozhodla zůstat u toho, co znám, a definitivně to nemělo co dělat s tím, že jsem na vietnamistiku neměla čím vyplnit motivační dopis, vůbec ne.

A ano, motivační dopis, ten jsem musela sesmolit. Já, s lety blogování a literárních soutěží za sebou, jsem ho brala jako výzvu. Vypisovala jsem řádek za řádkem omáčky, samochvály a lehce vyděračsky jsem to celé zakončila tím, že bych fakt ocenila, kdyby mě vzali. No, a tak se stalo. V půlce října jsem seděla v autobusu Strakonice - Praha a povídala jsem všem známým, každému, kdo byl jen trochu ochoten poslouchat, jak jsem šikovná a že by nějaká pochvala byla na místě.

Nebudu vám lhát, na první setkání a zahájení stáží jsem přijela nevyspalá a vyděšená, všichni okolo mě vypadali daleko víc reprezentativně, šla z nich dravá soutěživost, když se přetahovali o místa v sekcích psychologie a filmových studií. U katedry sociální práce jsem seděla sama.

Po skončení formalit jsem jela ze Staroměstské do Jinonic, kde sídlila paní garantka. Sípajíc jsem se dotáhla až k její kanceláři, před kterou jsem byla nucena dát si dýchací pauzu, neb jsem ji (paní garantku, ne kancelář) nechtěla překvapit plicním orchestrem. Ačkoli byla moc milá, nemohla jsem si nevšimnout lehkého zklamání, které nastoupilo poté, co jsem všechny dotazy vyčerpala příliš rychle na to, aby byl čas, který si na mě vyhradila, uspokojivě vyplněn. Tahle nepřipravenost je vzor, kterým je protkán celý můj život, což zní docela poeticky, ale v realitě přináší jenom hodně trapného ticha, šoupání nohama a: "Pokud je to tedy všechno..."

Nemůžu dost dobře reprodukovat obsah přednášek, co ale můžu udělat, je zasypat všechny přednášející chválou a vděkem za to, že mě z přednášek nevyhodili, ačkoli mi neustále vrzaly židle a průdušky, i přes všechny moje hloupé otázky a trapné pokusy o představení, že jsem jako ta stážistka. V rámci stáže jsem dostala i možnost navštívit přednášku pana profesora Gilligana, okouzlujícího Ira, který nám (rozuměj odborné veřejnosti a stážistce, co se přicpala) zaníceně povídal o náhradní rezidenční (to je opak ústavní) péči o děti. Simultánní překlad už tak okouzlující nebyl, to bych snad ještě odpustila, vím, že se nedá překládat 100% vysloveného materiálu, poněkud mě ale iritoval fakt, že publikum bylo požádáno o pokládání dotazů v češtině. For some reason.

Vím, že tohle není recenze, kdybych ale mohla, dala bych stáži čtyři a 98% hvězdičky. Byly určité problémy v organizaci, již zmíněná přednáška se mi sice moc líbila, ale dostala jsem se na ni čistě proto, že jsem se až po příjezdu do Jinonic dozvěděla, že můj původní plán na daný den byl zrušen.

Když ale opomenu tuhle (téměř kosmetickou) chybu, nezbývá mi nic než stáž vřele doporučit jako obohacující zkušenost a říct, že pokud jde o vejšku, jdu definitivně na fildu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Iris Iris | Web | 27. ledna 2017 v 20:50 | Reagovat

Taky jsem ve třetím ročníku a taky (nejspíš) mířím na FF UK. Ale o těchhle stážích se dozvídám poprvé tady, od tebe. Asi nemířím dostatečně.
Nedávno jsem se byla na FF UK podívat na dni otevřených dveří, tak aspoň něco. (Tvoje vrzající průdušky mi připomínají můj záchvat kašle na prezentaci katedry sociologie. Trapný, trapný. Umím si představit, jak ses cítila.) Možná, že se jednou na univerzitě potkáme, ale nevím nevím. Zas takový pečlivý workoholik nejsem a na obory, o které bych se zajímala, berou dost málo lidí. (Pokud ty obory teda vůbec otevírají -_-)
Tak tedy, hodně štěstí se všemi těmi záležitostmi, které předchází univerzitě. Určitě to zvládneš/-eme. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama