The Lobster (Humr)

13. listopadu 2016 v 0:42 | Sil |  Recenze
Nikdo z nás nechce umřít sám. To platí dvojnásobně ve světě, kde je na lidi bez partnera vyhlášenej doslovnej hon. Za loneříky jsou bodíky. A vy nechcete být ten, kdo jich má nejmíň.



Nejprve adresuju růžovýho slona - hlavní hrdina. Vypadá trochu jako takovej ten táta kamarádky, co několikrát přijde do místnosti, když jste na návštěvě, a vám to nevadí, protože jeho vtipy ujdou, ale jeho dcera lomí očima a odeskává, ať vypadne. A má knír. A mně se líbí, což je zvláštní, protože Colin Farrell mi jako herec krutě nesedí. Teda, neseděl, dokud jsem neměla možnost vidět ho v tomhle lichotivě asexuálním světle.

Nicméně si nemyslete, že se v tomhle světě sex neřeší - jenom se o něm mluví tak nějak černobíle, všechny postavy jako kdyby o něm měly dětskou představu. To ale plyne ze vztahu hrdinů ke vztahům všeobecně. Jak jsem již řekla, v tomhle světě jste prostě dva. Tečka. Kdo není v páru, je poslán do hotelu, kde si musí do určité doby někoho najít, jinak ho čeká proměna ve zvíře dle vlastního přání. Což je nakonec docela pěkný, aspoň nějaká autonomie.

Nemyslete si ale, že najít partnera je jen tak. Aby vám bylo povoleno spolu být, musíte mít něco společného. Ať už to, že oba mluvíte německy, studovali jste společenské vědy anebo vám prostě jen často teče červená z nosu. Společné znaky jsou základ. Jakmile jste spárovaní, všechno je v pořádku. A když není, přídělí vám dítě. To problémy většinou řeší.

The Lobster je absurdní drama, co je vlastně tak trochu komedie. Báječně zobrazuje podobu společnosti, ve které žijeme. Není to film, nad kterým byste se chlámali nahlas - je spíše tišší, víc intelektuální. Nebo to taky může být divná hipsterovina, to už záleží na vás. Hraje si s tím, jak na vás ostatní lidé působí. Na tom co je uvnitř, na tom moc nesejde. Jde o to, jak se prezentujete. Mívali jsme bisexuální možnost, ale dělalo to bordel v administraci.

Objektivně se příběh dělí na dvě části. Hotel a les. Jelikož jsem si okamžitě po dokoukání přečetla všechny recenze, které jsem dokázala najít, vím, že druhá část se lidem zdála neadekvátně dlouhá - hrdina se ocitá v novém prostředí, mezi novými lidmi. Mně to naopak dalo pocit, že film nic nenechává náhodě - zatímco první část je de facto moderovaná státem a téměř snově přerušovaná, druhá část se již odehrává v reálném světě, kde vám nikdo neřekne střih.

I přes všechnu chválu, kterou jsem dala dohromady, film má přirozeně i své vady. Pro lidi, kteří nemají rádi abstraktní náměty, to rozhodně není. Citová plochost charakterů, která přetrvává i v emočních scénách, se může někomu zdát strojená a nepřirozená. Ačkoli je to zjevně záměr, nemusí vám to sedět. Můžeme zde taky najít pár příkladů násilí, které se odehrávají tak nějak úplně mimoděk.

To se mi na Humrovi asi líbilo nejvíc - nenucenost. Herci podávají své strohé, neemoční výkony brilantně. Vy se do jejich postav nemusíte vciťovat - stačí je vidět. Všechno probíhá povrchově. I otevřený konec, který tak jako tak skončil rezolutní změnou, mě sice frustroval, ale navnadil na to, abych se na film znovu podívala. Proto (nejen konci) s čistým srdcem dám čtyři a půl hvězdičky a půjdu se pídit po dalších dílech řeckého režiséra Lanthimose.

PS. Až se na film podíváte a propadnete mu stejně jako já, můžete se kouknout na thelobster-movie.com, kde si zvolíte svoje zvíře. Já jsem mořská hvězdice a přijdu si majestátně. A pokud jsou Nick Cave nebo Kylie Minogue váš šálek čaje, určitě rádi uslyšíte, že v soundtracku byla použita část písně Where The Wild Roses Grow.



Zdroj prvního obrázku je collider.com, druhý je z již zmíněné oficiální stránky filmu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama