Proč číst Terryho Pratchetta

25. srpna 2016 v 17:38 | Sil |  Recenze
Jsou tři stejně pravděpodobné důvody, proč čtete tenhle článek. Za a, jste stálým čtenářem tohoto blogu (ahoj, jak se daří, myslela jsem, že jste všichni vymřeli před dvěma lety, člověče), za b, již jste fanouškem Terryho a jdete zkritizovat můj pokus o kritiku odsouzený k neúspěchu, či za c, váš přítel, babička, učitelka matematiky a soused z druhého patra všichni mluví o nějaké divné ploché zemi a nechápou, že vy prostě nevíte, jak se můžou dorozumívat čistě citoslovcem ook?* Pokud přemýšlíte, zda je nějaká odpověď správná, cé je správně. Pojďme si něco říct o Úžasné Zeměploše a panu Pratchettovi.



Pan Terence David John Pratchett, Brit, rytíř a Ryba. Od roku 1983 jel rychlostí zhruba dvou knih za rok, na Zemi pobýval šedesát šest let, poté ho přemohl nekalý němec A. Kvůli jeho náhlému odchodu jsem prošla třemi z pěti fází truchlení, a to smutkem, dlouhým, předlouhým popíráním a částečným přijetím po tom, co jsem se dozvěděla, že jeho dcera Rhianna (kterou můžete, mimo jiné, znát jako jednu z lidí stojícími za hrou Tomb Rider), se série snad ujme. Což se může vám, předpokládaným nováčkům, zdát jako podvod. Na to si dovolím říct, že vám to může vlastně být úplně fuk, že já ale potřebuji svoji dávku a že mě nemáte odsuzovat. Smrk.

Zeměplocha je plochý svět, kteří na hřbetech nosí čtyři sloni, Berilia, Tubul, Velký P'hton a Jerakeen. A ti letí na hřbetu Velké A'Tuin, želvy plující vesmírem směrem známým jen jí samé. Co to slyším, že nestíháte? Milí drazí, nechtěla bych být ve vaší kůži. Já už se totiž dávno dívám směrem knižních sérií, různých příběhů stále stejných hrdinů, které na sebe volně navazují. Pokud se podíváte k Ankh-Morporku, uvidíte policistu Elánia, jak zápasí s drakem, řeší záhadu vraždy golema a ve volném čase dělá sira. U Beraních hor magie prosakuje na těch nejneočekávanějích místech, kdo čekal, že na křídě se dají vychovat čarodějky? Poslouchejte mě, když s vámi mluvím. Cože? Přepadl? Aha, to je Mrakoplaš, toho si nevšímejte. Má to v hlavě až moc v pořádku.

Pojďme si ale něco říct o jeho knihách samotných.

Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci

"Asi jsi patřil nějaké čarodějce, co se jmenovala nějak jako Griselda, nebo podobně," pokračovala dívenka a položila rybí hlavy na další talíř.
"No jo, Griselda, jo," funěl Mauric, aniž zvedl hlavu.
"Která bydlela v hlubokém černém lese, nejspíš v perníkové chaloupce."
"Bodejť, správně," přikyvoval Mauric. Ale nebyl by to ani Mauric, kdyby i tady nezapojil něco své představivosti, a proto dodal: "Akorát to byla chaloupka ze psích sucharů, protože ona držela dietu. Ta dbala na svý zdraví, tahle Griselda, to byla čarodějka zdravá jako řípa."

Znáte příbeh o krysaři? Ano? A znáte příběh o krysaři, jehož krysy poslouchají jen proto, že z toho mají profit, a mozkem celé operace je mluvící kocour? Ne? Výborně, pokud ano, byla bych v hrozně trapné situaci. Mauric je kniha, která, ač se odehrává na Zeměploše, nerozvíjí hlavní příběh a není součástí ani jedné z tradičních knižních sérií. I přesto do magického světa zapadá svou nápaditostí a typicky pratchettovským humorem. Představuje ideální mix pohádky a strašidelné historky, tedy, pokud nemáte musofobii. Pak je to horror nad horrory.



Dobrá znamení

"- ale bude to ten výjimečně chytrý pes, který bude mít tolik odvahy, že klidně vleze do zaječí nory a jedno ucho bude mít legračně obrácené naruby. Takový ten pravý voříšek. Voříšek á la pedigree."
Na okraji lomu se ozvalo tiché zahřmění, které čtveřice tam dole nezaslchla. To zahřmění mohlo provázet vlastně cokoliv, třeba rychlost, s jakou se nahrnul vzduch do prázdného prostoru, který vzikl, například v místě, kde se skutečně obrovský pes náhle změnil v psa docela malého.
Slabé plesknutí, které následovalo potom, mohlo být způbeno jedním uchem, které se obrátilo naruby.

Máte rádi staré horrory? Třeba ty z roku 1976? Konkrétně starý horror Přichází Satan z roku 1976? Pak je tahle knížka přesně pro vás, je to totiž jeho knižní adaptace. A ano, vím, že většinou je to naopak. Dobrá znamení vezmou antikrista, dají mu jméno Adam a zlaté lokny. Příběh ale není jen o něm, také je tu (ne)klasicky komické duo anděla a démona, stará věštkyně, jejíž věštby jsou až znepokojivě přesné, a Pes. Především Pes.




Carpe Jugulum

Perdita si myslela, že klobouk každé čarodějky představuje mocný autoritativní symbol. Agnes si myslela, že menší plnoštíhlé dívky by neměly nosit vysoké klobouky, a černé už vůbec ne. Vypadala v nich, jako kdyby někdo upustil na zem vzhůru nohama černý kornout se zmrzlinou.
Potíž byla v tom, že i kdy měla Agnes pravdu, Perdita ji měla taky. Špičatý klobouk měl v horách Beraní hlavy opravdu velkou váhu. Lidé hovoili ke klobouku, ne k osobě, která ho nosila. Když se lidé dostali do vážných obtíží, šli za čarodějkou.*
A chodit v černé také musíte. Perdita černou milovala. Perdita si myslela, že černá je cool. Agnes si myslela, že černá není dobrá barva pro lidi... objemově výraznější..., aha, ano, a taky že cool je pitomé slovo, používané lidmi, jejichž mozek by nevyplnil ani polévkovou lžíci.
* Pozn. autora: Občas pochopitelně i proto, aby jí řekli: "Prosím vás, už s tím přestaňte."

Čarodějky a upíři v jedné knize. Mladí upíři. Staří upíři. Upíři v pubertě. Tihle se ale netřpytí a žádný z nich se nepřiznal, že se rád dívá na to, jak spíte. Snaha o to, aby celou vesnici, potenciálně zemi, nezlikvidovali krvežnícivci, se zdá poněkud zastaralá, ale pokud si myslíte, že metaforicky držíte v rukou jen další upíří klišé, nic jste se nenaučili.





Pratchett za asistence Kantůrka, nejlepšího překladatele, jakého si dokážete představit, vykresluje svět plný magie, násilí, lásky, násilí, trpaslíků, násilí a humoru. Můj zcela objektivní a ničím neovlivněný názor je, že život bez Zeměplochy není životem a že bez přečtení alespoň jedné knížky vaše dny nebudou kompletní. Všechny, všechny moje hvězdičky.

A teď šup do čtení.

* Ook je přirozeně hláska opičího knihovníka na Neviditelné univerzitě. Nevzdělanče.

Foto Terryho je z huffpostu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama