Zápisky ze života čerstvého středoškoláka

27. listopadu 2014 v 21:57 | Borůvka |  Myšlenkovník
Guten Abend.

Chtěla jsem tenhle článek udělat ve stylu "Co jsem se naučila při nástupu na střední školu", ale blog už příliš dlouho leží ladem. Až moc nezveřejněných článků okupuje moji plochu. Moc nedotažených myšlenek. A proto jsem se rozhodla tenhle článek nechat tak, jak se povede. Spontánnost, ja?

Vstávat v pět je peklo, mít školu denně od sedmi je peklo ještě větší a muset poslouchat spolužáky tlouct hubou dřív, než váš mozek začne doopravdy fungovat, není nic, co bych chtěla denně opakovat, děkuji pěkně.

Když říkali, že gymnázium je lehká škola, lhali.
Když říkali, že na gymnáziu budou chytří lidé, taky lhali.
A to, že vám čtyři hodiny spánku na normální fungování nestačí, je ta úplně největší lež ze všech.

Tři školní měsíce utekly rychleji než voda. Vlastně utíkaly jako čtrnáctka sprintující na koncert Justina Biebera. Původně jsem chtěla napsat něco o gepardovi a gazele, ale v dnešní pokrokové době (ať žije internet! do háje s reálným životem!) je tahle verze daleko srozumitelnější.

Nechci říct, že nemám čas na nic kromě školy, depresí ze školy, klimbání a stěžování si na to, že jsem buď ve škole, v depresi ze školy, nebo klimbám, nicméně se to tak ale zdá.

To, s jakou rychlostí a samozřejmostí se z mých jedniček staly čtyřky, je dosud nepopsaným přírodním úkazem a musím zdůraznit, že ačkoli jsem se začala učit až na začátku listopadu, nepřijdu si nijak vinna.

Žárlivě prohlížím facebookové příspěvky mých přátel, nepřátel a známých, kteří si (snad všichni bez výjimky) svoji třídu náramně pochvalují, zatímco já se snažím nechytat za hlavu, když se moji spolužáci smějí názvům připomínající intimní partie, z neznámých důvodů se pochechtávají nad nijak legračními vtipy profesora biologie, který uvádí wikipedii jako důvěryhodný zdroj a sípavě se pokouším doběhnout svůj optimismus mizící za rohem učebny fyziky.

Ač teď zním hořce, není všechno tak zlé, jak se zdá. Objevila jsem (nebo jsem byla objevena?) Whovianskou žílu, která je velice úrodná. Z párku v rohlíku ze školního bufetu se kečupem zaprasím jen občas. A za pětačtyřicet minut jízdy domů se zvládnu docela slušně vyspat.

Nyní mě omluvte, moje potřeba stěžování si byla uspokojena a já se můžu vrátit k radostným průzkumům světa miózy, Pauliho pravidla a německých přivlastňovacích zájmen (a nebo pokračovat v zabíjení času chatováním s dalekým bližním z Bangladéše, požíráním pudingu a posloucháním mrazivě fascinujícího hlasu Fatimah Asghar).

Tschüss.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Které slovo podle tebe zvolí nejvíc lidí?

Ryba
Myslet
Sedm
Imaginární
Ona

Komentáře

1 Nancy Nancy | Web | 28. listopadu 2014 v 7:11 | Reagovat

preboha... na to sa vykasli kym je cas. a whovianstvo zacina ludi prechadzat v prvom, najneskor druhom rocniku strednej, takze radsej sa zacni smiat na vaginach a penisoch.

2 Angel Angel | Web | 28. listopadu 2014 v 22:15 | Reagovat

Naprosto se v tom článku vidím :D spím 4-5 hodin denně a díky bohu za autobus, kde se také můžu trochu prospat. Nástupem podzimu, a příchodů domů za tmy upadám do deprese a k tomu se ještě excelentně učit? Děkuju pěkně... Ale zas na druhou stranu si říkám, že kdyby to bylo moc jednoduché, nebavilo by mě to. Takhle si můžu na konci každého roku říct: "Jsem dobrá, zase sem to zvládla."

3 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 31. prosince 2014 v 17:22 | Reagovat

*drze ukazuje prstem*
Tahle dívka mi mluví z duše! Ve všem kromě třídy, již k životu nepotřebuji - více ze mě nedostanete!

Zdravím tě, Whovianko. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama