Den plný smůly

30. listopadu 2014 v 20:13 | Borůvka |  Psaní
Tohle byl původně úkol na sloh, vypravování. Takže to podle toho to taky vypadá. Případnou kritiku přijmu s vděkem. Tématem bylo Den plný smůly.



"Vojín Marielle Hogrette Ivonne Priscilla Theodorie -" generál sklouzl očima na spodní část papíru, "vojín Von S-Sch-"
"Theo, pane. Stačí Theo. Zde!" procedila upírka a snažila se nedat najevo své ponížení. Tohle se stávalo pokaždé, jen dnes se její jméno neúspěšně snažilo přečíst nějakých dvanáct bezvýznamných desátníků, a samozřejmě, generál Liebowicz. To byla kategorie sama pro sebe. Ach, dnešek bude dlouhý den, jeden z těch, kdy jste vůbec neměli vstát z postele, tím si byla jistá (a to celá tahle tragédie trvala teprve nějakých, dobrý bože, pět hodin a třináct, počkat, čtrnáct minut).

"Další! Seržantka Jenny Smith!" zařval generál s nově nabitou sebedůvěrou.
Ach ne, prosím, jen ne toho psa. Člověk může stokrát podat žádost na zohlednění přirozené rasové nesnášenlivosti, ale ne, že prý alergická reakce na vlkodlaky není dostatečný handicap na to, aby se měnil rozpis. Pf!
"Zde, pane! K vašim službám, pane!" ozval se hlas osoby stojící na konci řady. Jen z toho byl slyšet ten zatracený usměvavý optimismus, syndrom vrtícího ocasu, kapal jí z hlasu a nedalo se ho zbavit. Theo měla už teď pocit, že je celá ulepená a to den teprve začal.

"Pátá četa, za mnou!" ječel Liebowicz fistulí, která k jeho dvoumetrové postavě a dobrým sto dvaceti kilům živé váhy dramaticky nepasovala.
Už je to tady. Další malé nekonečno okamžiků, plné toho nesnesitelného čokla a jeho přístupu na zabití, jeho podlézavého smíchu a předstírané péče a - nenávistné myšlenky byly přerušeny stížností spodních končetin, které bez varování vypověděly službu. Upírka se jménem s delší historií, než měla planeta, na které právě stála, totiž nestála, se bez sebemenší elegance zřítila. A, jak už to tak bývá, instinktivně se zachytila první stabilní věci, která se vynořila na horizontu. Nešťastnou shodou náhod to nebylo nic jiného než zbraň jejího nadřízeného, který si tak razantně vyšlapoval pár kroků před ní. Řečený Zkázotvor byl, naneštěstí, snad ještě těžší, než byl jeho majitel, což okamžitě vyvolalo řetězovou reakci a zanedlouho se všichni váleli na zemi v nedůstojných pozicích, očima zlověstně vykulenýma hledajíc viníka.

Který tam už ale tou dobou, přirozeně, nebyl. Theo tohle už nehodlala snášet ani vteřinu, pf, prý důstojné zaměstnání, stabilní plat a nohy v teple bez nutnosti přímého vystavení slunci! To ať jí nikdo netvrdí. Než se zelené mozky vzpamatovaly, drobný netopýr už mizel v noční tmě. Tohle je definitivně den plný smůly, pomyslela si Theo, ale pro někoho jiného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Které slovo podle tebe zvolí nejvíc lidí?

Ryba
Myslet
Sedm
Imaginární
Ona

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 4. prosince 2014 v 2:08 | Reagovat

Skvěle se čte. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama