Komentáře

1 vrania vrania | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 16:18 | Reagovat

Ufňukanými blogovými denníčkami si prejde asi každý. Nie som výnimka. Osobne som sa nikdy nesťahovala. Pár ľudí ma (kvôli mojej chybe) našlo, ale, myslím, že už na mňa aj zabudli. A tých pár ďalších ma občas prekvapí, keď sa po dlhom čase rozhodnem vyliať si dušu, a oni ma pri stretnutí začnú v danej téme, ktorá ma trápi, povzbudzovať a hľadajú riešenie.
Tak či onak, denníčky, najmä tie ufňukané, sa snažím vytesňovať, aj keď vecí, ktoré človeka trápia, bude vždy dosť. Ale sama som si všimla, že ma čoraz menej baví o tom čítať (opačný extrém je na tom podobne). :-)

2 Adina Adina | Web | 30. srpna 2014 v 16:25 | Reagovat

Já myslím, že je lepší, když píšeš jen pro to anonymní "internetové" publikum, než když rozdáš svou adresu všem v okolí... Právě proto, že když tvý známí (nejhůř rodiče) vědí, že máš blog a čas od času se na něj podívají musíš se opravdu hlídat v tom, co píšeš. Je to až taková forma cenzury.
Já mám blog právě proto, abych mohla psát co se mi zlíbí a nemusela se nechat omezovat tím, co si kdo pomyslí a to je myslím účel vlastního blogu.

3 Marillee Marillee | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 16:40 | Reagovat

Jo, taky se mi nějak zdá, že těch "nepochopených" duší se po tomhle světě prochází až přespříliš. :D Dřív jsem si taky myslela, že jsem jiná a samozřejmě i jsem. Jenomže normální způsobem. To, že hraju pc hry, bavím se raději s klukama, nemaluju se a "narozdíl od ostatních" mám "opravdové" problémy (ber s nadsázkou :-D) ze mě ještě nedělá unikátní osobu. Ale jinak hlavní myšlenku chápu. Na některé své články se s odstupem času dívám jinak, většinou jen kroutím hlavou, jak jsem to mohla zplodit. :-D A ano, je to krásné, že si tu můžeme vybrat, kým opravdu chceme být. :-)

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 30. srpna 2014 v 16:51 | Reagovat

Nejhorší na těch ufňukaných blozích asi je, že ve skutečnosti to vůbec nikoho nezajímá. A normální člověk si pak o autorovi pomyslí své, i když ho nezná, takže to k ničemu není. Jen to vede autora k přesvědčení, že je ale opravdu hluboce nepochopený zplozenec temnoty.

5 Em Zet Em Zet | Web | 30. srpna 2014 v 16:56 | Reagovat

(originální anketa :D)

Jinak super článek; dřív jsem také psala fádní okoukané deníčky do svého blogu, kde jsem se svěřovala ohledně školy, apod., což se mi několikrát krutě vymstilo, když blog objevili spolužáci. :-x  :-?
Kromě toho mám stejný pocit jako ty, že kvalita mých článků stoupla a to hlavně od doby, co jsem deník přestala psát. Teď píšu deník jen výjimečně, když se mi stane něco zajímavého, nebo když někde jsem a chci o tom povědět ostatním lidem. :D :-)

6 Em Zet Em Zet | Web | 30. srpna 2014 v 16:57 | Reagovat

[4]: Zplozenec temnoty :-D :D :D

7 Em Zet Em Zet | Web | 30. srpna 2014 v 16:58 | Reagovat

Jinak tvůj článek zařadím do výběru na Blogosvět. www.blogosvet.blog.cz :-) 3. komentář... promiň :D

8 tuctovej.blog.cz tuctovej.blog.cz | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 17:17 | Reagovat

A pak jsou tu tací, co si ufňukanej blogísek píšou pro sebe!  :-D  Já cizí deníčky na blogu nečtu a nezajímají mě, ale sama jeden píšu - a ne za účelem potěšení a nekonečného blaha pro někoho cizího, uvědomuju si, že to jsou píčoviny co nikoho nezajímají. Píšu si ho, protože všechen ten puberťáckej bullshit pak zůstane na anonymní stránce a když to ze sebe můžu vybít anonymně na netu, tak se to pak neprojevuje v životě.

Tzn. lepší trapčit na netu než v reálu. (Do reálu počítám i facebook. Lepší psát  blog o kterém nikdo neví, než spamovat depresivníma statusama facebook.)

9 sarush ef sarush ef | Web | 30. srpna 2014 v 18:48 | Reagovat

Souhlas. Zaprvé jsou deníčkový blogy pro čtenáře o ničem, za druhé je nebezpečí toho, že to někdo zjistí a pokusí se to proti tobě použít. Deníčkové výlevy ano, ale nezveřejňovat na blog.

10 K. K. | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 20:00 | Reagovat

Taky jsem si tím prošla - není to ani tak dávno... Musím říct, že mi to pomohlo se ze všeho nezbláznit a překonat se přes to. A to nejenom díky komentářům typu: "Jak já ti rozumím...", ale především: "Přestaň fňukat a něco dělej!" ... Začala jsem pak svou "identitu" nenávidět, navíc blog objevila rodina... A i když jsem na něm pak nepsala, sem tam jsem mrkla do statistik a viděla, že mě přes tu přezdívku někdo gůglil... No, asi před dvěma měsíci jsem ho definitivně smazala.

Na Sweet Symphony píši jen věci, za kterými si stojím. Deníček vedu ve formě projektu 365, delší osobní články píši jen když mám fakt něco zajímavého na srdci. A plně mi to vyhovuje. :-)

11 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 30. srpna 2014 v 22:50 | Reagovat

Tak někdo bere blog jako jediný způsob jak to ze sebe dostat. Já se přiznám, že jsem svůj blog zakládala jako fanouškovský a teprve potom se z něho stala taková všehochuť a když se tak nad tím zamyslím... už se tam až tak tolik nelituji, na to jsem si vytvořila deníček z papírů do kterého píšu, tak jak chci :-D
Blog je docela fajn věc, něco na něj nemůžem dávat, abychom se pak necítili nějak provinile, ale myslím, že tento způsob "vedení deníku" je zvláštní v tom, že může být komentován. A dotyčný pisatel se pak cítí, že třeba není sám. Ale nemělo by se to přehánět, to je fakt :D

12 stuprum stuprum | Web | 31. srpna 2014 v 14:05 | Reagovat

Mně se líbí blogy, které se přiznávají ke své úchylitě. :-P

13 womm womm | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 22:24 | Reagovat

Super postreh je, že neanonymita zvyšuje kvalitu toho čo píšeš. Keďže svoj blog zdieľam na svojich sociálnych sieťach musím dodržiavať určitý štandard ako hovoríš Ty.
Takisto súhlasím aj s tou dramatizáciou denníčkových blogov. Mám asi len jeden ktorý čítam a baví ma. Celkovo je nedenníčkovanie pozitívum. Dobré postrehy, zaujímavé čítanie :) čiže jednoznačne pozitívne hodnotím ^^

14 Kika Kika | E-mail | Web | 1. září 2014 v 9:28 | Reagovat

svět je podle mě ještě menší než si myslíme. Kolikrát už jsem v blogosvětě narazila na deníček někoho známého..

Snažím se psát tak, abych se nestyděla sama před sebou, abych si za svými názory dokázala stát. Kdyby někdo z rodiny, kamarádů, přítel chtěl, adresu mu dám. Je mi to jedno a to tam klidně napíšu jak mám zrovna pifku na celý svět.

15 K. K. | E-mail | Web | 1. září 2014 v 13:30 | Reagovat

Zdravím!
Tento Tvůj článek byl zařazen do výběru toho nejlepšího ze světa blogů na http://blogosvet.blog.cz!
Do chodu Blogosvěta se můžeš zapojit i Ty – doporuč zajímavé články, které nám unikly (můžou být i Tvé vlastní) nebo objev nové autory. Hezky den! :)

16 Babsy Babsy | E-mail | 1. září 2014 v 14:18 | Reagovat

Nad podobnými věcmi v poslední době přemýšlím taky. Jakmile Tě něko známý najde, už si dáváš pozor, co píšeš. A asi je to dobře...
Člověče, podobnou tapetu, jakou tady máš, bych chtěla na jednu zeď do obývacího pokoje... :-)

17 Luci Luci | E-mail | Web | 1. září 2014 v 15:20 | Reagovat

pěkně napsaný článek :) já občas něco ze svého života napíšu, ale více méně ne... taky si dávám pozor na to, co píšu přesně jako ty :)

18 Magdaléna Magdaléna | Web | 5. září 2014 v 20:38 | Reagovat

Jé, jsem taky Magda a Borůvka bych si říkala hned :)
.
Naprosto souhlasím, že věnování adresy reálným lidem, reálně pozvedne kvalitu celého blogu. Mě si kamarádky našly samy a řeknu ti, přemýšlím, co psát. Nemůžu přeci své milé nudit, no ne? ;)

19 Janča Janča | E-mail | Web | 12. září 2014 v 20:26 | Reagovat

Je fajn, že se snažíš psát líp, ale i některé deníčkové blogy jsou fakt super. Hlavně když to není moc přehnané, nebo není jeden článek, kde shrnují celý týden a je to na 1000 slov.

20 Elizabeth Elizabeth | Web | 28. září 2014 v 13:38 | Reagovat

Ja si na blogu vediem akýsi "občasník". Aj ja som mala kedysi blogy kde som písala svoje výlevy. Nehovorím, že teraz nepíšem depresívne žvásty, píšem, ale nie tak, že nadávam na život. Snažím sa to zaobaliť do metafory, a rôznych básnických prostriedkov. Navyše dosť zvažujem čo napíšem a čo nie. Nedokázala by som dať na blog o sebe všetko do posledného pocitu a tak. To nie, natoľko sa otvoriť nedokážem. Dokážem odhaliť svoju temnejšiu dušu, ale len pod rúškom tajomných slov.

21 Dominique55 Dominique55 | E-mail | Web | 8. října 2014 v 11:23 | Reagovat

Píšu si přesně ten blog o kterém je zde asi řeč, ale když už si na něco sťěžuji, tak z toho udělám takovou historku, že se tomu pak nakonec směju i já sama, takže si myslím, že v tom je to velmi pozitivní, začneš to pak vidět z jiného lepšího úhlu s odstupem, tobě to pomůže a lidi se pobaví, takže si myslím, že je to hlavně o tom jak to ten člověk napíše. Pokud napíše článek typu: "nikdo mě nemá rád, stojím za h...a svět je na mě strašně zlej" tak je to jasny, že to čtenáře omrzí. Je třeba do toho dát i nějakou tu šťávu, vtip, nadsázku, udělat si třebas i srandu ze sebe a lidi se na to začnou hned dívat jinak. Protože mě třebas takové články baví, aspoň se dozvím, že nejsem sama a že i někdo jiný se má obdobně jako já, protože řeší vesměs to samé. Vždyť kolik knížek je dnes takových ufňukaných a i docela slavných...Vidím v tom pozitivum, ne negativum a myslím si, že je to mnohem lepší, než když si založí blog nějakej chytrák, kterej chce druhejm jen radit co mají a nemají dělat...Příběhy ze života jsou ty nejlepší, nejemotivnější a nejinspirativnější, které se druhým lidem vryjou do srdce během pár okamžiků... ;-)

22 Smilee Smilee | Web | 8. října 2014 v 11:25 | Reagovat

Jo, tyhle typy blogů mě taky občas štvou. Já sice mám taky takový blog, ale nefňukám. Je jasný, že se občas podělím o ty smutnější věci, ale každý článek? To fakt ne... Možná je to tím, že jsem spíš veselý člověk, který se neustále směje, vymýšlí kraviny a nebrečí. :) Takže já rozhodně nepatřím k těm outsiderům... na blog mi chodí i známí lidé a já si na nic nehraju. Píšu to, co chci a chovám se tak jako normálně.

23 Choi Mari Choi Mari | Web | 8. října 2014 v 12:42 | Reagovat

Mám na blogu rubriku, kde píšu cosi jako deník. Založila jsem jí kvůli svému seznamu přání, abych si mohla psát, jak a jestli v něčem postupuju. Tím jsem chtěla nejen získat zpětnou vazbu a třeba i nějaké rady a typy, ale i lidi namotivovat, aby si svoje přání třeba taky začali plnit. Jenže hodně z mého seznamu jsou dlouhodobé cíle a tak se z téhle rubriky stalo něco na způsob deníku. Začalo to tím, že jsem se svěřovala se svým postupem maturity, pak i s pár dalšími věcmi a se zkušenostmi z   první práce a pak i zážitky z Anglie, kde nyní jsem.

Když jsou to jen ufňukané bláboly, tak mě to číst vážně nebaví. Ale i když je to jen obyčejný příběh obyčejného člověka, zajímavě podaný, tak si ho třeba i někdy přečtu. Deníkové blogy nevyhledávám, ale vím, že některé jsou dobré.

24 Cherrybumbum Cherrybumbum | Web | 8. října 2014 v 13:23 | Reagovat

Cha, v anketě jsem se trefila! :D

Jako tohle je těžký říct. Sama jsem kolikrát napsala pár depresivních článků o tom, jak se cítítm hrozně osamělá nebo jak mě všechno momentálně neskutečně štve. Ale většinou to byly takové ty dvoudenní deprese, ze kterých jsem se většinou buď vyspala nebo přežrala čokoládou a bylo mi líp. Pak už jsem se opět snažila být tou brutálně blonďatou Cherrybumbum, která  má tak nějak v zadku, že jí okolí obviňuje ze zamrzlé puberty. A vážně si nedokážu představit, že bych každý svůj článek měla věnovat všem svým bolístkám. Ano, je fajn se z toho vypsat, zvlášť když nemáme po ruce někoho, komu se můžeme vyplakat na rameni a jít dál, ale pořád jenom řešit, jak je ke mě ten svět nespravedlivej, tak si půjdu asi hodit mašli. :D

25 Aireis Aireis | Web | 8. října 2014 v 13:33 | Reagovat

Donutilo mě to zamyslet se nad svými prvními zkušenostmi s blogem a musím říct,... jsem ráda, že si to už nikdy nikdo nepřečte! Momentálně chci na blogu utvářet svou vlastní, skutečnou identitu, za kterou se nestydím v reálném životě a nechci se stydět ani v blogerském světě.

26 Kiara Kiara | E-mail | Web | 8. října 2014 v 13:41 | Reagovat

Já jsem ráda, že mám blog, který není jen o mých pocitech, ale můžu se na něm vypsat, když se na mě všechno sesype, nebo naopak, když se mi začne dařit. :)

27 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 8. října 2014 v 13:48 | Reagovat

Píšu si na blogu Úmrtníček. Jestli to někdo čte nebo ne, to je mi jedno, prostě ho tam zveřejním a ciao bella. Intimní věci se v něm nevyskytují,  neb k žádným nedochází, pokud jde o názor na lidi, tak co na srdci, to na jazyku i blogu. Za nepochopenou existenci se nepovažuji, spíše za nechápající. Odvržená si také (už) nepřipadám. Jen všechny mé pokusy o papírový deník selhaly, mám tedy virtuální. Hojaj.

28 music-germany music-germany | E-mail | Web | 8. října 2014 v 13:57 | Reagovat

Také spadám do kategorie lidí, co si někdy psali deník a jak tu někdo psal, můj deníkový blog objevili spolužáci, z čehož jsem neměla radost, na druhou stranu jsem ráda, protože jsem s tím skončila. Poté jsem na blogu chvilku prodávala plakáty a tak, nyní už mám blog jiný, zaměřený jen a pouze na moje hobby. A když mě něco trápí, tak napíšu kamarádce a to bohatě stačí.
Také nejsem příznivec deníčků, ale baví mě právě tyhle typy, kde se člověk tak nějak na pomezí obecnosti a subjektivnosti zamýšlí nad určitými problémy, občas přihodí vlastní názor, nebo celou story, ale nechá to takové otevřené.Přesně jak vyjadřuje název tvého blogu - myšlenkovník. Jop, ty jsou nejlepší :)

29 markeet123 markeet123 | E-mail | Web | 8. října 2014 v 14:17 | Reagovat

Super článek :) moc se mi líbí celý tvůj blog a jeho vzhled! Strašně mě zaujala úprava článku :) !!

Já osobně jsem nikdy přímo deníčkový blog nikdy neměla. Mám jeden blog už dva roky a postupem času, toho o sobě a své životě píšu čím dál více! V pondělí jsem ale zjistila, že můj blog sleduje někdo,kdo mě zná a čividně mě nemá moc rád --> málem jsem si v pondělí celý blog zrušila! Máš naprostou pravdu - já sama si teď budu dost rozmýšlet, co na blog  napíšu!

30 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 8. října 2014 v 14:21 | Reagovat

Neviem si predstaviť, že by môj malý blogovací svet našiel niekto známy...Je to preto, že aspoň niekde môžem byť taká aká naozaj som. Je mi jedno, či ma tí ľudia budú neznášať, veď, vravím si, ich nikdy nestretnem. V škole nie som outsider len z toho dôvodu, že si niektoré veci nechávam pre seba. Som síce sama sebou, no nikde nevykrikujem, že verím na anjelov, víly a podobne...Dokonca že ich počujem. Niektoré veci naozaj nechcem aby ľudia ktorých poznám vedeli. Možno by to pochopili, no určite by sa už na mňa nepozerali tak ako doteraz. V blogovom svete mám rada to, že tu ma za to nikto neodsudzuje. Možno preto, že tak trochu sa outsidermi cítime všetci :)

31 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 8. října 2014 v 14:38 | Reagovat

Deníčkový blogy často nemají nic, čím by mohly zaujmout. Pokud bloger nevládne dobrým cítěním na sloh, zkrátka neumí psát, tak jeho výcucy ze svého života jsou tak nějak...patetické, obyčejné. Spíš než sebelítostivý plk si radši přečtu sebeironický počin :)

32 mengano mengano | E-mail | Web | 8. října 2014 v 15:01 | Reagovat

Většina deníčkových plaček se cítí být velmi výjimečná, zvláštní, nepochopená, záhadná... a přitom jsou všechny jako přes kopírák ;-)

33 Daisy Daisy | Web | 8. října 2014 v 15:11 | Reagovat

Dle mého názoru je deníčkový blog k ničemu. Málokoho zajímá článek o dvacetipěti odstavcích, že jsem byla nakupovat a koupila jsem si Bubble Tee, na kterém "ulítávám"... Takže jsem se rozhodla svůj blog psát jinak. Blogování mě pohltilo už, když mi bylo 10 (nyní, 18). Dávala jsem tam obrázky medvídka Pú, popisovala kdo je moje nejlepší kamarádka na 1. místě, která je na 2. koho nesnáším a o mém blogu tehdy věděla celá třída, protože to k tomu bylo vlastně určené. Později jsem měla blog o šití na Barbie, který měl docela úspěch, ale jak šly roky, tak mě Barbie omrzely. Pak přišlo pár blogů různého druhu, které už si ani nepamatuji a jeden o chovu křečků. Tenhle blog, který mám teď je vlastně o mém životě, ale píšu málokdy, co jsem zažila, co se stalo. Většinou píšu své názory na různé věci, občas to obohatím něčím z módy a nebo nějakým zážitkem, ale jinak se tam nepopisuji jako nějaká tragická troska :D. Je to prostě o mně, o tom jaká jsem:)

34 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 8. října 2014 v 15:23 | Reagovat

Proto nikdy nedávám adresu svého blogu známým, kamarádům a rodině, protože nechci, aby četli to, co píšu. Neříkám, že píšu urážlivé věci, ale některé prostě nemusí vědět. Taky je pro mně blog jakási forma deníčku (ale spíš čtenářského). Také jsem měla období, kdy jsem byla schopná napsat na blog cokoliv, co jsem ten den dělala (naštěstí to byl předchozí blog), i když to někoho nezajímalo. Nepamatuju si, že bych ze sebe někdy dělala chudinku, které nikdo nerozumí, to asi ne, ale spíš jsem psala o nesmyslech. Na blozích deníčky nevyhledávám, maximálně u oblíbených blogů, kterých je jen pár, u ostatních mně to moc nebere. Hlavně pokud je to tak, jak píšeš - ufňukané, hloupé, "nikdo mi nerozumí" a tak dále. Mnohdy mi přijde, že se autorky (autoři? asi ne) staví do vyšší pozice á la "všichni jste ovce, jen já jsem koza." Já o sobě sice sem tam něco napíšu, ale ne každý den a o každé kravině. Jen pokud se děje něco zajímavého :)

35 van Filuta van Filuta | E-mail | Web | 8. října 2014 v 16:08 | Reagovat

Když už si někdo chce dělat z blogu deníček, tak není vůbec od věci psát jen to nejzajímavější. Nebo třeba zážitky pro pobavení a vytržení z nudy či života outsidera. Já se možná párkrát zmínila, že nemám moc přátel, ale to jen proto, že jsem zkrátka samotářka, co žije ve svém vlastním světě.
Takže to, že se někdo popisuje jako největší chudáček na celém světě je dosti smutné... Ale záleží pouze na lidech, jak se rozhodnou zachovat a jestli s tímto problémem něco udělají.

36 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 8. října 2014 v 16:20 | Reagovat

O mým blogu pár lidí ví, ale neřekla jsem jim to přímo. Prozradila jsem se sama přes jistý otázkovací web (nebo aspoň doufám, že se ke mně dostali přes něj). Na to, aby přišli, kdo to cosi nazývaného blog píše, stačilo dát si dva a dva dohromady.
Myslím, že období chudinkobraní je už za mnou.
Deníčkové články mě musí něčím zaujmout, jinak... bez šance.

37 MarkyKovr MarkyKovr | Web | 8. října 2014 v 16:38 | Reagovat

Taky se na blogu snažím nerozebírat tolik své nálady a původně jsem nechtěla deníček psát vůbec. Občas se ale o své zážitky podělím, když jsem třeba někde byla. Snažím se mít kvalitnější blog, protože je dost známých, co o mým blogu vědí a čtou ho :)

38 jentabezejmena jentabezejmena | Web | 8. října 2014 v 16:43 | Reagovat

Líbí se mi moc tvoje anketa! :)
Ale jinak jsem si sama při zakládání blogu řekla, že ho nikomu nebudu rozdávát. Je to můj osobní postoj k mému pubertálnímu výlevu KECŮ co tam píšu. Sama si to dokážu zhodnotit a vím jaké "šity" tam píšu. Blog je vlastně mojí terapeutkou, za kterou každý den chodím a říkám jí, co se kde stalo, co mám za problém,.. Píšu tam dost i o svém soukromí a právě z toho důvodu čas od času pozměním pár nepatatrných detailů, které vlastně čtenář ani nevnímá, ale já si musím kontrolovat, abych něco neprořekla - co už je prostě moc. Já sama o sobě vím, že nejsem dobrá blogerka a asi nikdy nebudu, ale co... Jsem ráda, že tu jsem :)

39 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 8. října 2014 v 16:48 | Reagovat

To by nebyl pořádný deníčkářský blog, kdyby si na něm někdo nehladil ego, ne? :D Jak jsi napsala, tak to vlastně je - lidé se schovávají za textem v profilu a ukazují jen to své "digitální" já. To není nic špatného, dokud tím nezačnou doslova všechny krmit...

A myslím, že pokud už někdo blog píše, mělo by mu být jedno, jestli ho někdo z čtenářů zná/pozná. Žádná přezdívka, ani anonymita není věčná. Lepší je to přijmout, než hysterčit a rušit uplakané blogy...ne? :D

40 Ang Ang | Web | 8. října 2014 v 16:50 | Reagovat

Nelíbí se mi, jak spoustě lidí vadí ty "ufňukaný deníčkový blogy"... Jde tam spíš o určitou formu terapie, vypisování se z toho. A bytí mezi lidma, co jsou podobní, nebo tak něco. Nevím.
Každej má blog z jiných důvodů, že. (Třeba já si prostě a jen stěžuju. Lepší na blog než doopravdy, ne?)

41 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 8. října 2014 v 16:56 | Reagovat

Já jsem nikdy neměla blogový deníček. Možná z toho důvodu, že jsem se bála, aby na něj někdo mě známý nenarazil.
Taky mě moc nebaví deníčky, radši čtu povídky nebo úvahy. Ani psát je neumím. Už několikrát jsem zkoušela psát deník a nevydrží mi to nikdy déle, než týden.
Jinak-hrozně se mi líbí vzhled tvého blogu. :-D

42 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 8. října 2014 v 16:57 | Reagovat

Když jsem byla o něco menší zažila jsem spoustu věcí a většina nebyla zrovna nejlepších v té době jsem ale nepsala ani blog natožpak deníkový blog, takže jsem se tomuto vyhnula, abych za takovou fňuknu vypadala teď píši o svých trápení, ale jen občas, takže to tolik nevynikne než kdybych psala jen o tom

43 m-m-h-s-f m-m-h-s-f | 8. října 2014 v 17:03 | Reagovat

JO, já už se taky snažím psát něco smysluplnějšího :) Ale blog i s předchozími články jsem si nechala. :)

44 soul-underground soul-underground | Web | 8. října 2014 v 17:09 | Reagovat

Když to někomu pomůže si napsat deníček a dá se to číst tak proč ne :D

45 little-calla little-calla | Web | 8. října 2014 v 17:47 | Reagovat

Mě nikdy nelákalo psát si internetový deník... Nikdy jsem se moc nesvěřovala ani v reálu a psát to na internet, ještě k tomu anonymně, mi přišlo hloupé. Jediné čeho člověk dosáhne jsou komentáře cizích lidí, kteří "gratulují" k nějakému úspěchu, nebo "litují" a "soucítí" s autorem oné zpovědi. Ale v podstatě o něm nic nevědí, jen to, co o sobě napsal a to je většinou přikrášlené.

A stejně tak, jak mě nelákalo něco takového psát, tak je ani moc nečtu, prostě mě to nebaví...

46 Amálka Amálka | Web | 25. ledna 2015 v 17:26 | Reagovat

Ufňukané deníčky taky zrovna nevyhledávám, ale občas si nějaký ten fňuk taky přečtu:) Fakt, že se někomu líbí ta možnost, že je jeho deníček přístupný a neleží někde pod postelí, kde o něm nikdo neví, docela chápu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.