Klíč ke Štěstí

14. května 2014 v 17:11 | Borůvka |  Psaní
_Klíč ke štěstí bylo téma literární soutěže pořádané ArtBotičem, který již předtím pořádal dvě soutěže na téma Jak chutná hořčice (umístila jsem se na třetím místě) a Proč se rajče červená (neumístěno). S rádoby sci-fi povídkou jménem Klíč ke Štěstí jsem se umístila na druhém místě - hurá!



_Stalo se to v jednom zapadlém koutku galaxie, takovém, na jaký snad sám vesmír zapomněl. Vlastně ani nebylo moc o čem mluvit - v tom koutě byla jediná věc, která stála za zmínku, a to byla stanice. Docela obyčejná, vybavená standardní ochranou proti meteoritům, škůdcům (zkuste si bez ochrany vzdorovat třímetrové mandelince bramborové a nebo sluníčku sedmitečnému, obě se ve vesmíru znamenitě uchytily a nechtějte vědět, co ještě teď tropí za neplechu!) a dalším nutnostem.

_Měla jen jeden úkol, a ten byl zdánlivě prostý - strážit těch pár klíčů, které jí byly svěřeny. Ty patřily ke zdánlivě nedůležitým planetám, kdo kdy slyšel o dovolené na Bradavičníku, chloubě soustavy Neduh? Lidé si mnohem častěji vybírali exotická místa, nebo místa určená k rekreaci - to bylo něco pro ně! Jako kdyby rekreačních středisek nebylo dost na té jejich slavné Zemi. Ale ne, oni vytvořili planety plné bazénů, jako třeba planeta Plavoun, a vůbec se nemusíme zmiňovat o Ňam, planetě pokryté vrstvou želatiny (Jediná planeta, která spojuje zájmy jedlíků a bruslařů! Pořiďte si svoji letenku ještě dnes!, jak hlásaly reklamy).

_To si pomyslel Kadet_1 (to alespoň stálo na cedulce připnuté k jeho nepříliš mužnému hrudníku), zatímco očima líně přelétl po několika obrazovkách symbolicky umístěných na ovládacím panelu. Už dávno tam nebyla potřeba sledovací zařízení, k čemu taky? Těch pár kamer bylo umístěno na planetě Štěstí, v sektoru há jedna bé - rekreace, odpočinek, relax. Upřímně, ta planeta do té kategorie nepatřila - zdánlivě nepatřila nikam. Nikdo ji pořádně neprozkoumal, Kadet vlastně ani nevěděl proč. Věděl jen to, že k jeho povinnostem patří bedlivé sledování všech čtyř monitorů, nahlašování čehokoli podezřelého, a v neposlední řadě, nejdůležitější úkol ze všech. Musel hlídat... klíče.

_Kam se jenom poděl? Zatraceně, kam se poděl ten klíč? Kadet by přísahal, že ten pitomý klíč se tu válel ještě před deseti sekundami. Vždyť se jen na pár vteřin zamyslel, to, to není fér!


_Panika se zmocnila jeho myšlenek a převzala velení, vždyť tohle se stát nemělo! Měl jeden úkol, střežit klíče, a teď mu jeden z nich pláchne před nosem! Pozorně se rozhlédl, přece ten klíč nemohl jen tak zmizet. To bude pěkná polízanice, to mu dají ti nahoře ještě sežrat! Herdek, kam se jen mohl...

_Za zády mu stála malá holčička a v ruce držela zmíněný klíč. Možná by bylo dobré zmínit se o něm nějak podrobněji - byl to velký, ošoupaný a starý klíč, který působil dojmem, jako by se měl rozpadnout, kdyby se s ním škublo moc rychle. A teď ho držela v rukou holčička, která vypadala tak na pět pozemských let a tvářila se odhodlaně.

_"Ahoj, strejdo."
_"Strejdo?"
_"Chtěla bych na planetu Štěstí."
_"Cože? Kde ses tu vůbec vzala, ty malá zlomyslnice? Vrať mi ten klíč!"
_"Ne."
_"Ale ty mi ho musíš vrátit, měj rozum!"
_"Na planetu Rozum nechci, chci na planetu Štěstí!" řeklo děvčátko umíněně a věnovalo mu pohled plný soustředění. "Š t ě s t í, rozumíš?"
_"Ale... ale tam nikdo nejezdí," řekl Kadet skoro nešťastně, ruce bezmocně svěšené podél těla, zatímco se posadil zpět na židli. "Nikdo tam nebyl už stovky let!"
_"Ale já chci."
_"Nemůžeš čekat, že řekneš, že chceš, a všichni se z tebe posadí na zadek! Jsou tady předpisy, obsluhovací služba není povinna spustit portál na planetu ani planetku na žádost osoby, která nedosáhla plnoletosti, ..." prohlásil Kadet jistým hlasem, tady byl totiž na svojí půdě - pravidla a nařízení, to byl jeho revír!
"pokud nepředloží platný doklad s podpisem zákonného zástupce či razítkem Mezigalaktického cestovního úřadu, zkráceně MCÚ." dopovědělo děvče s úsměvem a natáhlo ke Kadetovi ruku s pomačkaným kouskem papíru.

_Kadet papír ověřil, opravdu, všechno bylo v pořádku, všechno vypadalo tak oficiálně! Razítka, citace plné úředních moudrostí! Ale počkat... co bylo tohle? Potvrzení jako kdyby se vlnilo a před očima mizelo a zase se objevovalo!

_"To je podvod!"
_"Prosím?" zamrkalo děvčátko řasami.
_"To je klamací papír!" vykřikl Kadet vítězně!
_"Vskutku." řekl holčiččin hlas, ale její ústa se neotevírala. Kadet zůstal sedět jako přimražený. "Zkoušku jste složil, Kadete_1! Ve jménu Mezigalaktického cestovního úřadu vám předávám ověření o způsobilosti jakožto hlídače planet soustavy Neduh a planety Štěstí v sektoru há jedna bé. Nechť jsou další dny vaší služby klidné!" řekl hlas monotónně a holčička zmizela stejně rychle, jako se objevila. Klíč s cinknutím dopadl na podlahu.

_Jistě, pomyslel si Kadet, stále silně vyveden z míry. Byl jsem hloupý! Jak jsem jen mohl uvěřit, že by se v dnešní době moderní člověk rozhodl vydat na tak prostoduchou planetu? Byl jsem hloupý, opakoval si otřeseně.

_Klíč ale přesto připnul na kroužek k ostatním a zadíval se pečlivě na obrazovky, jako kdyby se snad něco opravdu mělo pohnout. Kdo ví, řekl si pro sebe, třeba jednou někdo přijde, a zavítá na planetu Štěstí. Koneckonců, i ta zdánlivá prostoduchost se někomu může zdát krásná!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiwitorie Kiwitorie | Web | 14. května 2014 v 22:53 | Reagovat

A ješě jednou: "OH! Jak krásné ale jak krátké! Sakra proč je to tak krátké?! Já chci pokračování!". To co se ti snažím opatrně naznačit je to že je to velmi krátké! "Kde je pokračování?!" - řekla jsem a utekla v slzách a s nadějí na pokračování. Ale to se ty nikdy nedozvíš! :-D

2 Kiwitorie Kiwitorie | Web | 14. května 2014 v 22:56 | Reagovat

A ješě jednou: "OH! Jak krásné ale jak krátké! Sakra proč je to tak krátké?! Já chci pokračování!". To co se ti snažím opatrně naznačit je to že je to velmi krátké! "Kde je pokračování?!" - řekla jsem a utekla v slzách a s nadějí na pokračování. Ale to se ty nikdy nedozvíš! :-D :-D  :-D

3 Wolf_Ranger Wolf_Ranger | 16. května 2014 v 22:28 | Reagovat

Gratuluji. Ikdyž o tom vím ze školy ale tak trochu jsem zapoměl....Promiň :/ Užij si to..Btw Dnes jsme dostali ty závěrečný trička

4 V. V. | E-mail | Web | 29. května 2014 v 20:58 | Reagovat

Nedivím se, že tato povídka skončila se stříbrnou medailí. Je to pěkné, vážně pěkné. :-) Máš dobré nápady. :-)

5 Amia Amia | E-mail | Web | 2. července 2014 v 21:57 | Reagovat

To je tak... deprimující! :D
ne fakt, je to deprimující. nedokžu si představit moc horších osudů, než celý život koukat na nehybné monitory a když se konečně objeví zákazník, tak zjistit, že je to jen zkoušející. A navíc, díky tomu pak zjistit, že už na ty monitory budu opravdu zíraz celý zbytek života!

Ehm. teď jen doufám, že jsem tě nezklamala mým špatným pochopením pointy. Ale i to se stává

6 smartly smartly | Web | 24. února 2017 v 1:18 | Reagovat

Čo je na tej planéte? Odfotografoval to niekto? Dá sa to vôbec odfotografovať, alebo sú to samé neviditeľné veci? Ešte k tomu veci meniace sa s časom a osobou dívajúceho sa?
Dobre by som si rozmyslel, či tú planétu navštívim. Je to ako s Kaukazom. Navštíviš Kaukaz, a už navždy ti budú Tatry pripadať nízke.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama