Rudolf (Prolog)

10. dubna 2014 v 10:59 | Borůvka |  Psaní
_Tohle je začátek plánované delší povídky, který už mi v počítači vězí od... prosince. Žádná další pokračování zatím na světě nejsou, chtěla bych znát váš názor - stojí za rozepsání?



_Určitě se vám už někdy stalo, že jste přišli do obchodu a tam neměli to, co zrovna nutně potřebujete. Ten den se právě tohle přihodilo mně, přišla jsem do obchodu, kde byla beznadějně vyprodaná vajíčka. A jak jistě tušíte, bylo to zrovna na Velikonoce. A ne povídala paní prodavačka, že prý nejsou ani ve skladu a proboha, ne, nemůže se jít podívat, co si to sakra myslím? Co kdyby někdo přišel? Opáčila jsem, že u poklady stojím já a já že chci vajíčka. Slečna si povzdychla, protočila oči a uráčila se otočit směrem ke skladu a klátivým, pomalým krokem se vydala k místu určení.

_Byla pryč dlouho, až jsem si říkala, jestli na ni nespadl regál se sklenicemi kyselých okurech ve slevě. Ale ne, zatímco já se té představě škodolibě ušklíbala, ona se vrátila s pravděpodobně posledními vajíčky v celé Praze. Hodila je na pult, jako kdyby byla narozbitná a nahlásila mi sumu, musím říct, poněkud přemrštěnou. I za poslední vajíčka v Praze.

_Přišla jsem domů a poslušně nahlásila, že úkol byl splněn a vajíčka nesu. Dostala jsem pochvalu a propuštění, než se z objektu vypustí nežádoucí skořápky a mezitím jsem připravovala barvy. Červená, žlutá, zelená, však to znáte, velikonoční.

_Nebyly to snad ani dvě minuty, co jsem se kochala krásnými barvami, když z kuchyně slyším volání.
_"Majdo!"
_"Co je?"
_"To vajíčko nejde propíchnout."
_"Proč by nemělo jít propíchnout?"
_"Prostě nejde."
_Inu, o jedno vajíčko míň nebo víc, však jejich počet byl dostatečný i bez toho jednoho defektivního. Pokrčila jsem rameny, došla si pro zbytek a hleděla jsem malovat, aby se to všechno stihlo.

_Mezitím se z lednice ozývaly zvuky. Kníkání, funění, skuhrání a škrábání. A nikdo to neslyšel, neb v tu chvíli v kuchyni nikdo nebyl.

_Po plodně stráveném dni v obchodě, na cestě, malováním vajíček a dalších důležitých věcí, jsem si řekla, že si zasloužím odměnu. A vzpomněla jsem si na vajíčko v lednici, které jakoby tam bylo přesně do mojí omelety. Talíř instantního ráje by mi snad mohl vylepšit den!
Otevřela jsem dveře ledničky, vyndala vajíčko a položila ho na pult... a pak se to stalo. Vajíčko začalo samovolně praskat.

_Zamračila jsem se, copak se to sluší, praskat hned po doteku se stolem? Nic naplat, vajíčko bylo rozbité a zralé akorát tak na vyhození.

_Natáhla jsem po něm ruku, která ale hned utrpěla masové poškození a tak jsem ji rychle evakuovala ke zbytku týmu. Nevěřícně jsem se podívala na svoje prsty a opravdu, byly pokousané.
Opatrně, nevěřícně jsem obrátila pohled k rozbitému vajíčku a strnula.

_Tohle byl příběh o tom, jak prožívám dny s Rudolfem - drakem, co si mě ochočil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 13. dubna 2014 v 23:13 | Reagovat

A co je se zbytkem těch vajíček? :-D

Všechny věci stojí za rozepsání, tudíž jdi do toho. Za sebe se přiznám, že kdybys mi neprozradila, že se narodilo dráče, dál bych asi nečetla. Jako důvod bych obvinila spíš ty Velikonoce - textů o nich (jaře) a Vánocích je tolik, že to člověka trochu odradí :-)
Možná naznačit zjevněji, že to konkrétní vejce je jiné.

Slohově je to ale dobré a nepouštějící ;-)

2 Robka Robka | E-mail | Web | 23. dubna 2014 v 21:25 | Reagovat

Na začátek povídky mně to přijde hodně strohé, stručné a popisné. Možná by to chtělo už v začátku navodit atmosféru příběhu, přece jen - vajíčko, z něhož se narodí dráče, by mělo být něčím výjimečné, to se každý den nestává. Ale nápad je to pěkný.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama