Listopad 2013

Střepy o lidech

27. listopadu 2013 v 1:38 | Borůvka |  Myšlenkovník
Jednou jsem poznala jednoho fajn člověka a po nějaké době jsme si byli blízcí. A po delší době mi řekl, že mě má rád a já mu řekla, že ho mám taky ráda. A tenkrát mi to přišlo jako ta nejdůležitější věc na světě.

Jednou jsem přišla domů a našla jsem otčíma, jak se válí vedle záchodu ve vlastních náležitostech. A v tu chvíli mi to přišlo jako ten nejnezapomenutěljší pohled v životě.

Jednou jsem si psala s jedním prima člověkem a postupně jsem zjistila, že jsem mu ublížila svým předchozím jednáním. A v ten moment mi to přišlo jako moje největší chyba.

Jednou jsem mluvila s jedním člověkem, který mi mockrát ublížil. A pak jsem si uvědomila, že mi na něm už nezáleží. A v ten okamžik jsem si připadala tak osvobozeně.

Jednou jsem viděla člověka, se kterým už jsem se nějakou dobu nebavila. Protože to skončilo zle. A tak jsem plakala.

Jednou jsem dostala dlouhé objetí a divila se, co že se děje. Zjistila jsem, že člověk, který otřásal mým světem, navždy odešel. A pak přestalo na všem ostatním záležet.

Rezistence (7)

14. listopadu 2013 v 15:47 | Borůvka |  Recenze
Rezistence je druhý díl série, první díl se jmenuje Divergence a recenzi najdete zde.

Rezistence - Veronica Rothová

Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout už jednou - a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se všemi následky?


Divná generace

3. listopadu 2013 v 12:37 | Borůvka |  Myšlenkovník
Jsme divná generace.

Předháníme se v tom, kdo se má hůř a špatné zprávy nás zajímají víc, než ty dobré. Píšeme výplody ochucené depresí a strašně se vyžíváme v maličkostech. A neděláme blbosti, děláme jenom věci, co nám pomáhaj zahnat náš smutek... prej.

Všichni jsme nemocní, nešťastní, vysílení, divní, nezapadající, oškliví, bez sebevědomí, bez víry, ironičtí, bradavice na ksichtu společnosti, a když už jsme u toho, nespolečenští parchanti co žerou malý děti.

Hledáme lidi, co budou ochotni přijmout náš smutek spíš, než naši radost. Naše slzy spíš než náš smích. Je to zvláštní. Všichni jsme strašně tajemní, ale nakonec všechno pliveme okolo sebe. Jako síru.

A víte co? Já jsem ráda šťastná...