Slova II.

22. června 2013 v 21:04 | Borůvka |  Psaní
Mění se vaše mínění po poznání člověka skrývajícího se za napsanými řádky?

"Utečeme."
"Cože? Kam?"
"Pryč od chmurů dnešních, vstříc zítřkům zářivým..."
"Dnes bude vždycky dnes a nikdy zítra."
"Snad."
"Určitě."
"Stejně utečeme... uteču, a ty se mnou."
"Já a ty. My."
Pan Martin si povzdechl. Jeho kniha měla být velkolepá, ne fraška plná zamilovaných slov. Umazal posledních několik řádků a dál se díval na prázdnou, bílou plochu, zatímco čaj na jeho stole dále vychládal. Nemohl se ubránit nespokojenosti.

"Utečeme."
"Cože? Kam?"
"Pryč od chmurů dnešních, vstříc zítřkům zářivým..."
"Dnes bude vždycky dnes a nikdy zítra."
"Snad."
"Určitě."
"Stejně utečeme... uteču, a ty se mnou."
"Já a ty. My."
Emilie Tylerová, která nyní již vzlykala naplno, prsty pohladila papír. Byla si jistá, že její dílo všem vytře zrak, že ji vynese do závratných výšin, kde bude trávit svoje dny s dalšími lidmi, jež políbila múza. Jen čekat, čekat. Snad už jen chvíli... zatím jí bohatě stačilo přesvědčení, že je něco víc. Víc, než její vrstevníci.

"Utečeme."
"Cože? Kam?"
"Pryč od chmurů dnešních, vstříc zítřkům zářivým..."
"Dnes bude vždycky dnes a nikdy zítra."
"Snad."
"Určitě."
"Stejně utečeme... uteču, a ty se mnou."
"Já a ty. My."

Byla dojata. Rodící se umělecké dílo, které se skrze její prsty dralo na světlo světa, bylo jako další dítě. Paní Deerová si povzdechla. Díky tomuhle ji všichni docení. Díky tomuhle všichni budou vědět, co dokáže. Už nikdy se nebude cítit jako šedá myš v davu.

"Utečeme."
"Cože? Kam?"
"Pryč od chmurů dnešních, vstříc zítřkům zářivým..."
"Dnes bude vždycky dnes a nikdy zítra."
"Snad."
"Určitě."
"Stejně utečeme... uteču, a ty se mnou."
"Já a ty. My."
Usmál se na řádky, lehce rozmazané od neopatrného rozmachu rukou. Takhle to mělo být. Tohle bylo to, co chtěl psát. Pak se znovu zamyslel, a zamračil se. Odsunul sešit s rozepsaným rukopisem a povzdychl si. Doktor Palley. Doktor... Palley. Doktor, doktor, doktor. Věděl, že musí dosáhnout cíle, i když to s sebou neslo oběti.

"Utečeme."
"Cože? Kam?"
"Pryč od chmurů dnešních, vstříc zítřkům zářivým..."
"Dnes bude vždycky dnes a nikdy zítra."
"Snad."
"Určitě."
"Stejně utečeme... uteču, a ty se mnou."
"Já a ty. My."
Stvoření se ve stínu kapuce usmálo a spokojeně zhlédlo své dílo. Dokonalé, přesně jak si to představovalo. Všechno šlo podle plánu... znovu se usmálo a zmizelo v šeru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav by měla tyto řádky napsat?

Pan Martin 0% (0)
Emilie Tylerová 28.6% (2)
Paní Deerová 0% (0)
Doktor Palley 0% (0)
Stvoření s kapucí 71.4% (5)

Komentáře

1 Skřítek Skřítek | Web | 23. června 2013 v 13:37 | Reagovat

Znovu klikám na stvoření s kapucí. Znovu tě obdivuju. Znovu se ptám, jaký je tvůj názor a znovu doufám, že odpovíš.

2 Jane Jane | E-mail | Web | 24. června 2013 v 7:33 | Reagovat

Musím reagovat na tu otázku na začátku. Je divný se seznamovat s lidma, jejichž blog čteš už roky, ale taky to de.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama