Červen 2013

Rachel II.

24. června 2013 v 19:40 | Borůvka |  Fotografie
Bylo deštivo a bylo krásně, a tak tu máme další fotky mojí úžasné kamarádky Rachel, která byla focena už například tady.


Slova II.

22. června 2013 v 21:04 | Borůvka |  Psaní
Mění se vaše mínění po poznání člověka skrývajícího se za napsanými řádky?

Den druhý a třetí: Kniha, která mě rozesměje

10. června 2013 v 22:13 | Borůvka |  30 Days Book Challenge
Říkala jsem, že budu psát o knížkách častěji? Hahahahaha. Omlouvám se za to, že druhý den se tu neobjeví, ale nenapadá mě žádná knížka, kterou bych nějak zvlášť neměla v oblibě, na mysl mi přicházejí jen knížky, které mě neoslovily a to se tak docela nehodí. Proto tu máme rovnou třetí den!

Druhý rok úspěšného Prevíta. Svět okolo skýtá mnohem rozmanitější možnosti, jak dospělé pořádně vytočit, jak jim nahnat patřičný strach a užít si přitom nemálo legrace. Drobné ústrky ze strany dospělých přeci jen pocítí. A co teprve hrozba, že by mohl být na cestě další prevít? (oficiální anotace)

Vybrala jsem knihu Kdo to tady chodí, protože mi přijde absolutně perfektní. Jde vlastně o jakýsi deník vedený vládcem světa, zplozencem pekla, strážcem všeho zla, nebo taky miminem.

Prevít ovládá svět, a i kdyby ne, tak minimálně domácnost. Je to vychytralý intrikán, který vždycky dokáže svého. Manipulátor, který nemá slitování. Protože proč by rodiče měli mít nějaký soukromý život, když mají jeho? A vůbec, bude to po jeho, nebo bude plakat a nikdo ho nechce vidět plakat.

Z knížky jsem stále nadšená, i když jsem ji četla už před nějakou dobou a to s nedůvěrou, neboť obvykle nečtu nic, co se nápadně podobá příručkám pro maminky s nedůvěrou ve svůj instinkt. Nicméně mě kniha překvapila tím, jak je vtipná a jak rychle uteče (kdo by to při těch necelých stodvacetiosmi stranách čekal, že?). Navíc je plná obrázků skvěle doplňujících text.

Abych nezapomněla, tohle není tak úúúplně začátek Prevítova působení na tomhle světě, první díl se jmenuje Prevítem snadno a rychle... a nečetla jsem ho. Ale určitě bude minimálně stejně skvělý, jako je tenhle. Protože je to pořád ten samý Prevít. Vyšlo i pokračování, které jsem taky ještě nedostala do ruky (styď se, Borůvko, styď se!), jmenuje se Další prevít? Jen to ne!

Abych to nakonec nějak shrnula, knížka patří mezi moje neoblíbenější a nejvtipnější, které jsem četla. Pokud si ji budete chtít půjčit, koupit a nebo pro mě za mě třeba ukrást, nebudete litovat (neříkejte, že nemáte rádi "dětský" humor, internet stojí na obrázcích mimin a/nebo koťat).


Slova

5. června 2013 v 16:18 | Borůvka |  Psaní
Mění se vaše mínění po poznání člověka skrývajícího se za napsanými řádky?

Jak to mělo být

4. června 2013 v 8:50 | Borůvka |  Myšlenkovník
Když mi bylo osm let, moje nejoblíbenější barva byla růžová, neuměla jsem si představit, že bych si někdy ostříhala vlasy a mým největším přáním bylo žít život jako z amerických romantických filmů pro teenagery a všeobecně toho, co běželo na Disney Channelu, Jetixu, nebo co to tehdy vlastně bylo za kanál.

Teď je mi necelých patnáct, nosím prakticky jenom černou a moje vlasy jsou krátké. Moje největší přání je napsat knihu, podívat se po světě a umřít se mezi armádou složenou ze čtyřiceti dvou psů a koček.

Zaráží mě, jak se mění všechno. Od hudebního vkusu přes oblíbené barvy a koníčky, blízké přátele... všechno je tak nějak jinak. Ta chvíle, kdy se čeká na Ježíška, už mi nezpůsobuje taková muka. Už strachy nepřecházím ulici, když vidím někoho staršího. Už neodpočítávám hodiny do narozenin.

A jak tak přemýšlím, napadá mě spousta dalších věcí, které jsou jinak. Bylo by na mě moje osmileté já pyšné? Popravdě, nevím. Jsem tak odlišná od ideálu, který jsem si kdysi vykreslila v myšlenkách a ke kterému jsem vzhlížela. Asi jsem ráda.

Je dobře, že se člověk mění?