Leden 2013

Hnízda

30. ledna 2013 v 0:11 | Borůvka |  Myšlenkovník
Škatulky jsou zlé, nikdo není rád, když je škatulkován. Komu je přece co do toho? Je to moje rozhodnutí a vy se můžete postavit na hlavu. Všichni rádi děláme, jak moc jsme nad věcí, jak nikam nepatříme a jsme strašně originální, nezávislí, zvlášť v mém věku.

Na druhou stranu, kdo neškatulkuje?

Já to dělám v hojné míře a bez mučení se přiznávám. Neříkám, že kdo je zařazen sem nebo tam, ten tam patří nadobro.

Možná jsem úchyl, ale ráda si věci řadím.* Ráda se ve věcech orientuju a prostě mě to baví. Tomu, jak se lidi baví, říkám hnízda.

Představte si strom. Strom, na kterém je spousta hnízd spousty ptáků, kteří mají různé barvy a jinak znělé štěbetání, jejich obydlí jsou odlišně velká. Ani jeden pták není stejný, ale i tak ti podobní sedají na stejnou větev a štěbetají převážně v houfu.

Na stromě jsou hnízda položena v různé výšce. Ty počtnější, ty se ukrývají v úplně nahoře v korunách. Neptejte se mě, proč tomu tak je. Nějaké uspořádání, kterému ještě nerozumím. Všichni, nebo valná většina, se snaží dostat k vrchnímu hnízdu a alespoň na chvíli štěbetat ve stejné tónině. Postupně se dostáváme až téměř ke kmeni, kde už větve přestávají růst a je tu poslední hnízdo.

První a poslední jsou k sobě sice blízko, ale přece daleko.

Máme tu hnízdo zářící barvami, hnízdo ptáků, kteří se nezastaví a hnízdo, odkud se sem tam ozývá tiché štěbetání...

Každé je jiné, ptáky nikdo nedrží a oni od nich mohou odletět. Odstěhovat se na jinou větev, sdílet hnízdo s jinými ptáky, nebo dokonce přeletět na úplně jiný strom, ale oni to povětšinou neudělají. Možná ze strachu a možná ze setrvačnosti.

Co tím vším chci říct? Že rozdělování je přirozená věc. Proč lidi odsuzují ty, kteří se o onen jev zajímají?

* V hlavě. Nechtějte vidět můj pokoj.

Láska mateřská

25. ledna 2013 v 23:03 | Borůvka |  Psaní
"Ahoj, mami."
"Ahoj Bětuš, jak bylo ve... CO TO JE?"
"Nevyšiluj, símtě."
"Nevyšiluj? Uvědomuješ si vůbec, jak to vypadá?"
"Klidek, dejchej."
"Tak takhle by to nešlo! Ty, moje milá, ty teď něco uvidíš!"
"Nechovej se, jako kdybych byla malá!"
"Podle toho, jak se teď chováš, ještě malá jsi. Frajerka neví už co by, že!"
"Ale vždyť jsem neudělala nic tak hroznýho!"
"Že ne? Jak si myslíš, že se na tebe teď lidi budou dívat?"
"Očima?"
"Nebuď drzá, mladá dámo. Skrz prsty, tak je to!"
"Ale když já..."
"Ale, ale ale ale. Výmluy a nic než výmluvy. Co si teď o tobě lidi budou myslet, až půjdeš po návsi!"
"Přeháníš to..."
"Já že přeháním? Tohle si ještě vyřídíme. Nemysli si, že ti tohle jen tak projde!"
"Je to přece moje rozhodnutí!"
"No nezatínej pěsti, na problémy jsi měla pomyslet dřív! Co teď já, já tě budu muset zapírat před ženskýma, ty by se mně smály."
"Nedělej drama!"
"Nemáš rozum... Až tohle uvidí táta, to ti spadne hřebínek!"
"Ale mami..." řeklo děvče a pohladilo svého zbrusu nového, načechraného růžového pankáče.

Na TT - Změny

Já a moje já

24. ledna 2013 v 22:56 | Sili |  Myšlenkovník

O kom to tu vlastně mluvíme?

Mám ráda přechodníky a jsem věčně nedočtená. Taky jsem lepší v teorii než v praxi a mám sklony prohlašovat věci, které jsou na můj věk nepatřičné. Vrchol mého života byl odbyt třináctým rokem a teď už jenom zbývá dožít ten zbytek, aby pak měli historici o čem psát.

Mám ráda jazyky, hlavně proto, že ráda mluvím. To, jak jsem ukecaná, je vlastnost, která všem uvízne v hlavě jako první. Učím se španělsky, polsky a rusky (neb má láska ke slovanským jazykům je ohromná) a anglicky mluvím víc než česky. Ve všech jazycích mám chronické sklony k opakovanému představování. Jmenuju se Magdalena Lenka, ale říkám si Silica, protože křemík je můj nejoblíbenější chemický prvek.

Jsem ambivertní optimistická filantropka. Neumím moc dobře říkat ne a tak se tak často namáčím do neplánovaných polízanic, že už asi nikdy nebudu pořádně suchá. Studuju sociální činnost a pořád v hloubi duše věřím, že kousek po kousku zvládnu změnit svět.

Před založením myšlenkovniku (což se, pokud si správně vzpomínám, váže k datu 31. července 2012) jsem působila na blogu okenko-do-me-hlavy (2010 - 2011). Ale ten už asi pamatují jen pamětníci a cestovatelé časem.

Kontakty (a nebo taky ťuky ťuk):

A nebo taky na email boruvkovej.mufin@gmail.com

Stručný souhrn jejích úspěchů (aneb chvásty chvást):

2011

6. 2. Přijetí do Klubu snílků.
26. 3. Historicky první rozhovor s mojí osobou.

2012

28. 2. Přijetí do literárního klubu.
13. 4. Umístění na třetím místě s "básní" Proč mi nechutná hořčice.
23. 10. Umístění ve výběru "Alkohol".

2013

30. 2. Minirozhovor.
25. 3. Umístění na prvním místě v celorepublikové soutěži s povídkou Rozhovor s múzou (vyšlo ve sbírce).
13. 5. Vítězství v povídkovém duelu.
23. 5. Přijetí do fotografického klubu. YAY!
19. 7. Přijetí do autorského klubu. Double YAY!
1. 8. Můj blog je blog dne, asdfghjkl.

2014

27.1. Vítězství ve školním kole olympiády z českého jazyka (nicméně mi bylo znemožněno dostavit se na _olympiádu z češtiny i z angličtiny, jelikož obě byly ve stejný den. No nic, jejich ztráta.)
12. 2. Třetí místo v okresní konverzační soutěži v angličtině. Wow, such skill.
3. 4. Můj článek Anglie a jak tam přežít je na hlavní straně blog.cz a já proto strším štěstím.
25. 4. Přijetí na obě gymnázia (sedmadvacáté a první místo).
12. 4. Umístění na druhém místě (II. kategorie) v pražské soutěži pořádané společností ArtBotič na téma Klíč ke štěstí.
23. 5. Článek Proč mě sere, že vypadám starší je na hlavní straně blog cézet!
12. 6. Článek Pětice oblíbenců je na hlavní straně blog cézet!
27. 6. Článek "Percy Jackson a proč ho (ne)číst" je na hlavní straně blog cezét, což ho činí už čtvrtým celkově! Yay!
13. 7. Byla jsem celebrita v Uhádnete blogera?
23. 7. Článek "Proč mě serou řeči o naší generaci" je na hlavní straně blogu, což ho činí mým pátým článkem na titulce celkově (přísahám, že jsem nikoho nepodplatila)!
říjen? Účast na školním kole olympiády z českého jazyka.

2016

březen? Druhé místo v okresním kole anglické olympiády.
březen? Účast na okresním kole olympiády z českého jazyka.
duben? Účast na matematické soutěži (já vám taky nějak nevím, jak se to stalo).
duben? Účast na olympiádě španělského jazyka.
září? Dostala jsem možnost zúčastnit se Pražského studentského summitu.
aktualizováno 27/12/16

Já a moje topení

24. ledna 2013 v 17:33 | Borůvka |  Myšlenkovník
Jen tak jsem si v klidu pročítala, co je nového na blogu, a pak to přijde. Zima mi začala ohlodávat prsty u nohou a foukat chladným dechem na záda.

Takhle by to nešlo, řekla jsem si a vydala jsem se domluvit topení, aby trošku přidalo. Kdo by tušil, že to bude tak těžké?

Člověk by si myslel, že sedm stupňů na ovladači výtopného zařízení bude dostatek, ale ne. Jednička až čtyřka nezahřejí dostatečně, pětka, šestka a sedmička zase působí pocity ne nepodobné těm v pekelném kotli.

Možná bych prostě mohla jít a přepínat mezi pětkou a čtyřkou, říkám si, to přece nemůže dopadnout špatně.

Může.

Topení nespolupracuje a moje prsty od mnohočetných spálenin odmítají spolupracovat.

Ale jedna bitva neznamená vyhranou válku a já jsem si jistá, že příště to vyjde.

Botujeme

18. ledna 2013 v 17:41 | Borůvka |  Fotografie
Pokud se chcete o člověku něco dozvědět, podívejte se na jeho boty.


O růžích a gerberách

15. ledna 2013 v 20:33 | Borůvka |  Myšlenkovník
Jak všichni dozajista víme, růže mají trny. Pravděpodobně si nějaká někdy před dlouhou dobou řekla, že je moc krásná na to, aby zůstala bez ochrany a přes veškerou bolest a muka si nechala trny přirůst na tělo. A její děti, děti jejich dětí a děti dětí těch dětí, všechny tyhle děti už měly ty svoje od narození. Ta první růže musela být strašně paranoidní a nebo odvážná, podle toho, jak to vezmete.

Růže není jediná rostlina s trny, to jistě ne, ale stejně je jich takových mnohem méně, než těch, co zůstávají bez ochrany. Jak se chrání třeba taková gerbera? Je to jejich naivita či roztržitost, víra v dobro světa nebo obava z bolestivého růstu trnů, byť by další generace byly zabezpečeny?

Docházím k tomu, že první gerbera byla svým způsobem stejně krásná jako růže, to ano, stejně vystrašená - ale mnohem zbabělejší.

Na Téma týdne - Není růže bez trní
Snílkovský týden padesátý pátý - Trn

Maličká

9. ledna 2013 v 21:40 | Borůvka |  Myšlenkovník
Ráno jsem jela do školy jako každý den. Ale potom jsem, oproti ostatním dnům, zamyslela jinak.

Netuším, jak funguje autobus, kterým jedu. Komu patří? Jaký je to člověk?
Nevím, co si zrovna teď myslí ta paní v kožichu, kterou jsem viděla skrze okénko.
Jakou náladu má asi ta slečna, co se dívá ven, jako kdyby ji někdo očaroval?
Přemýšlím, jak si připadal autor, když dokončil knihu, co mám v batohu mezi učebnicemi fyziky a angličtiny?
Kolik příběhů okolo mě se odehrává, v kolika se mihnu jen jako člověk v davu. Kolik lidí si mě zapamatuje?

Jak tak myslím na to všechno, co se okolo mě děje, co bude dít a co už se stalo, kolik životů ubíhá, pozvolna či rychlým tempem... připadám si docela maličká.

Obléknu si půlnoc (3)

8. ledna 2013 v 2:30 | Borůvka |  Recenze
Okay, jenom pro pořádek, tohle není třetí knížka, kterou jsem přečetla. Jen jsem líná o tom psát. Vááážně.


Obléknu si půlnoc - Terry Pratchett

Before i die

6. ledna 2013 v 2:42 | Borůvka |  Myšlenkovník
Článek podobného typu už jsem jednou na jiný blog psala, ale opakování je přece matkou moudrosti, viďte, takže si to sem ještě jednou pěkně přehledně vypíšu, bez ladu a skladu. Někde jsem viděla, že to vycházelo s obrázky a byl to takovej řetězák, jenže to mi přijde zbytečně zdlouhavý a navíc bych stejně polovinu věcí v průběhu zapomněla.

  • Obarvit si vlasy na červeno nebo na zrzavo. (zrzavá, potřebujeme mít na světě ještě jiné barvy vlasů?)
  • Napsat knížku. (vydaná či nevydaná, knížka je knížka a já ji napsat chci, i kdyby to měla být třeba sbírka povídek.)
  • Nastěhovat se do bytu, který budu sdílet se stěnou, na které bude připevněná ohromná knihovna od stropu k podlaze. Budu jí říkat pane. Kromě toho si tam pořídit spostu zvířat, zatím jsem se ustálila na třech až čtyřech psech (bišonek, westík, bílej maxipes Fík, jorkšír), kočce/kočkách a velkým akvárku se spoustou barevnejch rybiček.
  • Jiná stěna onoho bytu bude polepena spoustou fotek a plakátů, náčrtků a obrazů, co mi někdo nakreslil, nakreslí, namaloval, namaluje.
  • Potkat aspoň většinu těch lidí, co na netu působí strašně fajn, protože i když je skvělý si s nimi psát a sdílet dosud nevyřčené geniální myšlenky, na živo by to přece jen bylo lepší.
  • Jedno léto jet autem/vlakem/stopem pod stan, objet celý Čechy tam a zpátky a tábořit u hradů, zámků a všech těch krásnej staveb, co chci navštívit.
  • Navštívit všechny kontinenty aspoň jednou a v Evropě všechny země, aspoň hlavní města a když už ne všechny, tak většinu, přednostně ty, co jsou na severu. Takový Finsko a jeho Helsinky, to mě vážně láká.
  • Naučit se vařit. Tak, aby to bylo poživatelné a aby se mezi ovládaná jídla neřadily jenom těstoviny, polívka z pytlíku a fazole.
  • Naučit se hrát na kytaru. Na moji obranu - už bych začala, kdybychom doma neměli nástroj, co se po jednom brnknutí rozladí. Bleh.
  • Vystudovat vysokou školu. Filozofická, pedagogická, psychologická nebo český jazyk a literatura. Váhám.
  • Žít rok někde mimo, mimo Prahu, mimo Českou republiku, myslím, že by mi to rozhodně prospělo a hodně bych se osamostatnila, i když je to v mých momentálních čtrnácti letech prakticky v nedohlednu.
  • Naučit se anglicky. Nějaký ty školní základy mám, jasně, jenže škola vás nenaučí všechno a já bych chtěla umět mluvit anglicky plynule a bez zadrhávání, nepotřebuju umět každou věc a každou vyjímku mít nabiflovanou.
  • Pořídit si svůj vlastní superfoťák, k čemuž se váže naučit se fotit. Netvrdím, že jsem největší talent, ale já focení mě baví, fotky zachycují vzpomínky a Borůvka vzpomínky ráda.
No, to bude pro dnešek nejspíš všechno. Jaké jsou vaše cíle? Co plánujete?
Dává otázka na závěr článku větší motivaci k napsání smysluplného komentáře?

Předsevzetí

2. ledna 2013 v 22:01 | Borůvka |  Myšlenkovník
Dvatisícedvanáct už je u konce a vítáme tu rok s trojkou na konci. Vlastně se nestalo nic vyjímečného... tenhle rok se budu muset snažit, abych si ho pamatovala. Jak už to tak bývá, se začátkem nového roku přichází přesevzetí, a nebyla bych to já, abych si neslíbila něco, na co se později okázale vykašlu a budu dělat, jako že jsem si vlastně nic neslíbila. Totiž, ehm, samozřejmě, že to splním. Jako vždycky.

Tenhle rok chci začít víc číst. Potažmo o tom psát na blog, protože moje čtenářská rubrika je žalostně prázdná, i když jsem toho nepřečetla málo, jen jsem líná o tom psát.

Pokusit se vymanit ze stereotypu. Všechny dny jsou stejné, musím se tomu pokusit vyvarovat. Jako si slibuju už dlouho. K tomu se váže i omezení času na počítači, Borůvko, už si to slibuješ třetím rokem!

Víc fotit, víc psát a víc myslet. Pokusit se zbavit svazující, omezující lenosti, přece nechci duševně zakrnět.

Tentokrát to už určitě dokážu.