Vrah, lupič a kanibal

31. července 2012 v 4:29 | Borůvka zvaná Bezcitná |  Psaní
V ledničce prázdno,
v kapse ani korunu.
Jak to tak vypadá,
dneska sváču pozbudu.

Ač nejsou Vánoce,
já držím půst!
Možná tak zabráním
břichu dále růst?

V prvních chvílích
to jde snadno.
Ale pak myšlenka se
přibližuje kradmo.

,,Co pomůže mi dlouhé postění?
Ten hlad, ten už je k zbláznení!
A vedle jsou sousedé pohostinní,
od jídla dělí mě jen krátké zazvonění!"

Zvoním jednou,dvakrát,
není slyšet ani hlásku.
Že by líní sousedé
vyrazili na procházku?

V očích oheň zaplane,
žaludek zakručí,
vyběhnu z domu,
v domácích papučích.

Po chvíli se vracím,
vzrušením se třesu,
v rozechvělých rukách
páčidlo si nesu.

Páčím páčím,
jedna dvě,
pokračuji,
už to jde!

Uvnitř v jejich kuchyni
zastavím se nachvíli.
Na lince se koláč chladí,
bez váhání v můj se mění.

Sežeru tu na co přijdu,
však já vysvětlení najdu.

Ale potom; Dveře se odemknou,
ozve se výkřik, rána,
a na zemi leží sousedova
polekaná, stará máma.

Neváhám už - stejně mám hlad,
ani nerudnou mi líce,
jak ji začnu porcovat,
světlo neuvidí nikdy více!

Teď znáte můj dlouhý příběh,
díky kterému jsem dostal
ve vězení vlastní výběh;
Protože jsem vrah,lupič a kanibal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama