Vltava

31. července 2012 v 4:13 | Borůvka zvaná Bezcitná |  Psaní
Křup, křup.
Křupe mi štěrk pod nohama. Klouže, snaží se mě shodit, neřád. Jako kdyby se proti mně všichni spikli, pch. Jenom ty, flaštičko, ty mi rozumíš. Vyslechneš si moje problémy, vždycky mi nabídneš účinný řešení. Hřeješ, ách, jak ty jen hřeješ. Stačí tě chvíli poválet na jazyku a hned je mi o něco tepleji. Počkat, co to? Voda? Jak to, že už zase sedím tady?

Vltavo.
Ách jo. Moje milá Vltavo. Co mi to děláš?
Šeptáš mi do ucha nemravný návrhy jedním zašuměním, vlnou se mě snažíš chytit za ruku. Chceš, abych ti byl blíž, ještě blíž. Vltavo, ty levná ženská, co to po mně chceš? Já přece vím, kolik už jsi jich měla, nechci mít s tebou nic společnýho! Jsi levná, laciná jako kočičí zlato. Kolik se jich už v tobě zhlédlo, kolik lidí už jsi do sebe nadobro pohltila? Hmmm?

Studíš. Jsi chladná jako led a tváříš se svůdně. Jako kdybys říkala, pojď sem, budeme si spolu hrát. Bude to legrace, jen ty a já. Bude to vzrušující, budeme tančit bez pravidel. Bez hudby. Bez baletních střevíčků a všeho toho pozlátka. Jenom ty, já a kapři, co ti budou jemně ožužlávat kotníky a palce u nohou. Bude to krásný.

Vrtím hlavou. Nechci poslouchat tvoje nabídky, tvoje sliby, co stejně nikdy nesplníš. Nechci se zase vrhnout kupředu s rudou mlhou před očima a potom bejt ten chlap, kterýho zase vylovili zmrzlýho a vyjevenýho. Nechci. Mrazíš. Na druhou stranu flaštička rumu hřeje, jé, jak jenom hřeje.

Jejda, ani jsem si neuvědomil, že si po celou dobu přemýšlení bezmyšlenkovitě máchám nohy ve vodě. Jsou teď bílý, no spíš lehce nafialovělý. Chlupy stojí v pozoru, jako hradní stráž při výměně. Znechuceně plivnu do kalný vody. Jak se vlnky rozběhnou dál po vodě, zní to, jako kdyby ses mi hihňala. Zamračím se. Nelíbí se mi, jakou hru tu se mnou hraješ.

Je mi zima. Rumíček došel, hážu flašku do vody. Se žblunknutím mizí v tvých hlubinách a já jsem tu s tebou sám. Najednou je tvoje vábení skoro bolestné, jako kdyby mi celé tělo tuhlo. I když je to možná od těch zmrzlých palců. Toužím po tom tě obejmout a nechat se obejmout od tebe, vždyť… Co se může stát?

S vědomím, že jsi mě opět porazila, se zvedám. Sundám si bundu, lehce zašustila. Skáču do vody rychle, aby plesknutí vody přehlušilo moje svědomí, které na mě křičí, že to nemám dělat. Že na mě doma čekají, že jsem slíbil, že už to neudělám.

Na chvíli to nechávám plavat. Teď není důležité nic. Jenom ty, tvoje chladné polibky a mrazivé objetí. Zatracená ženská. Není před tebou úniku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oznámkuj povídku jako ve škole!

1 80% (4)
2 20% (1)
3 0% (0)
4 0% (0)
5 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama