O princeznách I.

31. července 2012 v 4:03 | Borůvka zvaná Bezcitná |  Psaní
Snad se bude líbit :)


Rozhovor s princem Slavomírem, následně podrobený zkoumání dvorních psychologů
Už od mala mám pocit, že jsem se narodil špatně. Jo, asi mi řeknete: Ale být synem krále je přece úplnej sen! Svoboda, vyhlídka na získání královského trůnu a v neposlední řadě ta krásná princezna, co si vezmeš za ženu a budete spolu žít na zámku až do konce vašich životů!

A víte co? Ne, není to sen! Svoboda? Můj den se skládá z hodin šermu, etikety a 'zábavných' výjezdů na lov! Královský trůn? Ne když jste mladší bratr, vážení. A princezna? O princeznách mi už ani nemluvte. Ale co, řeknu vám to od začátku.
Všechno to začalo, když se zjistilo, že mám obě ruce levý, že nemám charisma, který by všechny dámy v místnosti dostalo do kolen, ani nejsem aspoň stejně krásnej jako můj starší bratr. Jo, říkáte si, to je ale klišé, to že se nepohodneš se sourozencem je přece úplně normální a rozhodně to není dobrej námět na další příběh. A víte co? Tak to není!

S bráchou jsem nikdy neměl problémy, vždycky se mě zastával, když se mi otec pokoušel promluvit do duše nebo mi chtěl vlepit usměrňující rodičovskou facku, když mu se mnou došly nervy.
Jenže když se přiženil do sousedního království, do rodiny princeznyVypatlané Krávy von BlondýnyBarbory, všechno začalo bejt špatný. Otec se mě pokoušel dostat na správnou cestu. No jak myslíte, že to dopadlo?
Po příhodě se zlatými jablky mám na hlavě ještě teď bouli.
Když jsem šel do lesa hledat dědečka Hříbečka, našel jsem sice pěkných pár hřibů, ale táta radost neměl. Ani z tý výborný houbový polívky ne.
Dokonce mě poslali do světa jako nějakýho hloupýho Honzu, o kterým se vždycky ukáže, že je chytrej. A víte co? Představte si, žádná Mařenka na mě v tom světě nečekala!

Mám pokračovat? Ne, taky si myslím, že ne. No, a tak se táta rozhodl, že zkusíme tu úplně nejjednodušší věc. Šel jsem za princeznou, kterou bůhví proč unesl drak a uvěznil si ji ve věži.
Podle mě by princezny měly zůstat zavřený.

Začalo to dobře: Měl jsem brnění po strejčkovi Habadějovi a meč, co ukoval vrchní kovář jenom pro tuhle příležitost. Měl bejt naprosto neporazitelnej.

Dostal jsem něco peněz na cestu, koně co měl s nemehlama zkušenosti a dokázal si udržet ladnej cval i když se jeho jezdec nahoře jakkoli kroutil. Jediná jeho vada byla, že jakoby na dálku vyzařoval slova: Jsem-úžasnější-než-ten-co-mi-sedí-na-hřbetu. Dokonce jsem dostal mapu, na které byla princeznina věž zakroužkovaná velkým, červeným kruhem. I cesta k oné věži byla vyznačená.
No, když jsem vyjel z království, připadal jsem si jako debil, se kterým to všichni myslí dobře.

Cesta proběhla kupodivu dobře, měl jsem pocit, že tatíček sem poslal pár vojáků, aby mi tu pozabíjeli všechny potencionálně nebezpečné tvory v okolí. Aby to tentokrát už konečně vyšlo.
Po příjezdu ke věži mi hned bylo něco divný. Nikde žádná láva, nikde žádný ohořelý větve. Ani stopy po krvelačném boji. Nebo po boji. Nebo vůbec po nějakým životě.
Bezva,řekl jsem si.Někdo ji vysvobodil dřív než já. No to bude mít tatínek radost.
Ale ne, neměl jsem to štěstí, že by ji někdo vysvobodil přede mnou. Každej, kdo se to pokusil udělat zdrhnul dřív, než se princezna nadála. A ne, nebylo to kvůli drakovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 2. února 2013 v 21:54 | Reagovat

Zdravím!
Tímto bych Tě ráda pozvala na soutěž Imaginaria: http://libere.blog.cz/1301/imaginarius-special

Hezký večer přeji.
Maglaiz :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama