Nedělní pohlazení po duši

5. listopadu 2017 v 17:27 | Sili |  Recenze
Sluchátka mám v uších prakticky pořád, nejednou už jsem uprostřed socializace™ s lítostí myslela na to, že bych se teď mohla houpat v jiných dimenzích. Občas si i přes neopomenutelně zřetelnou přítomnost další osoby pokradmu strčím do ucha alespoň jedno, abych sebou během školního dne nezačala zběsile škubat, nesouvisle vykřikovat a vykazovat další známky abstinenčního záchvatu.

Svoji devátou třídu mám silně spjatou s Passengerem. Hádám, že někdy okolo té doby se Let Her Go dostalo do mainstreamu a propracovalo se k ohavné ohranosti. Já jsem se hladově dál probírala jeho diskografií, dokud jsem neslyšela a neznala nazpaměť úplně všechny písně. Do posledního slova. Za svého favorita bych asi označila písničku Catch In The Dark, která je o tom, jaké to je, být druhá možnost. Takhle já ji aspoň chápu. Pro mě popisuje odstrčenost, kterou člověk cítí, když nabyde pocitu, že je jeho společnost pouze formou duševní náplasti, když se to jiným hodí. Takhle já si taky někdy připadám, tudíž se do textu jako správný romantik silně promítám.

 

První nálož drabble

25. října 2017 v 13:00 | Sili |  Psaní
Tohle byl nečekaný impulz, který se dostavil v pozdních nedělních hodinách. Za asistence nejmenovaných osob byla zvolena tři klíčová slova, která určovala témata drabblů. A dopadlo to následovně.

Přesnídávka

Byla to ta nejsladší skulinka, slečna Jarka, miloval jsem ji a ona milovala mě. Potkali jsme se poprvé u ní v kanceláři, na zdi byly fleky od tekutiny neznámého původu a zem esteticky pokrytá útržky toaletního papíru. Byla to láska na první pohled. Od všech ostatních dívek v mém životě to byly jenom dávčičky, dávečky při nejlepším, ale přes ní to byla vždycky dávka. Zařídila to jako nikdo, měla mě omotaného okolo zmodralých prstíků. Za maminku a za tatínka, tisknul jsem se k jejímu ňadru, to druhé si vzala Jarky stará známá, paní R. Mívali jsme spolu ta nejkrásnější dopoledne.

***

Básněbraní

22. října 2017 v 17:34 | Sili |  Psaní
Co dělá Sili, když má tvůrčí krizi? Recykluje. Takhle se naše planeta přece udržuje od přehlcení, ne?


Tuhle básničku jsem psala po tom, co jsem se rozešla se svým prvním přítelem, měla jsem kvůli tomu hrozně dlouhou dobu výčitky, bylo to vlastně jako kdybych ukončila vztah, který trval tak dvě dekády. Tak mi to přišlo, jako kdybych zabila něco, s čím jsem roky a roky srůstala, ačkoli to tak vlastně vůbec nebylo. Tu básničku mám ale ráda, je to asi moje anglická prvotina, určitě je nejstarší, která se dochovala. Přijdu si při jejím čtení nostalgicky, příjemně nostalgicky, ne jako předtím, kdy pro mě nostalgie znamenala vinu a litování.
 


Doctor Who a Čapkův génius

11. října 2017 v 13:00 | Sili |  Recenze
Můj nejoblíbenější český spisovatel je Karel Čapek. Od RUR přes Povídky z jedné kapsy až po Dášenku, moje láska nezná hranic. A proto mě mrzí názor, který sdílí mnoho lidí z kruhů, ve kterých se pohybuji - totiž že je Čapek archaistická nuda a otrava, kterou si musí projít kvůli škole. Majorita mých kruhů by ale nemohla být dále od pravdy! Dneska si řekneme o třech dílech, která nebyla zařazena do většiny seznamů povinné literatury, ale která mě utvrdila v mojí stávající lásce k Čapkovým dílům - stejně tak dokáže zažehnout plamen vášně v srdcích neznabohů.

Jak jsem se vrátila do hnízda

4. října 2017 v 13:00 | Sili |  Myšlenkovník
Když mi bylo sedmnáct, byla jsem ve druháku. Na začátku toho školního roku k nám do třídy přišla nová spolužačka. Starší, lehce éterická, produkující znatelnou auru neklidu… Přirozeně jsem se s ní hrozně chtěla kamarádit, neboť moje emo fáze byla ještě pořád na dosah, shlédla jsem se v její melancholické temnotě. A světe, div se, asi to bylo oboustranné. Takhle začíná příběh o tom, jak jsem poprvé bydlela sama.


Další články


Kam dál