Co nedělat v Plzni

Středa v 13:00 | Sili |  Myšlenkovník
Minulý týden jsem byla na Plzeňské diplomatické simulaci, která se, jak název avizuje, odehrává v Plzni, nebo taky městě, kde jsem nikdy v životě nebyla. Dále taky místě, kde znám přesně jednoho člověka, od čehož se odvíjí první bod.

1. Nenamlouvejte si ubytování u někoho, kdo ho následně zruší. Respektive kdo vás v průběhu neděle ve vší uctivosti zpraví, že na pondělí už se nabídka hostitelství nevztahuje. Protože to má potom za následek, že musíte chodit za neznámými lidmi a ptát se: "Ahoj, prosím tě, ty tu máš jakože vlastní bydlení? Jo? A gauč máte? Hele, šílenej nápad…"

 

George Shaw mě naučil číst

16. září 2017 v 13:18 | Sili |  Myšlenkovník
Bytí knihomolem pro mě vždycky byla existencionální záležitost. Něco, čím jsem deklarovala, že jsem povznesená nad problémy sprostého lidu, že jsem intelektuálem ve světě barbarů. A ač tohle samo o sobě zní problematicky, ještě jste neslyšeli jádro problému - tenhle přístup jsem si zachovala i v době, kdy jsem takřka nečetla.


Ve hvězdách

5. září 2017 v 22:50 | Sili |  Myšlenkovník
Dalo by se o mě říct, že jsem osobnostní psycholog-amatér. Projela jsem plus mínus všechny testy, které se na internetu daly zadarmo najít, donutila všechny blízké přátele, aby mi umožnili jejich hlubší analýzu, k čemuž takřka bez výjimky zdráhavě svolili. Fakt, že tomu tak bylo především za účelem donucení mě slézt z jejich metaforických hřbetů, už je věc jiná. Dovolte tedy mému blížencojdnímu, ENFP já druhého typu aby se exhibionisticky vystavovalo vaší pozornosti za účelem ukojení nekonečné touhy po pozornosti. Nebo tak něco.
 


Kterak mi karma zachránila kejhák

31. srpna 2017 v 20:58 | Sili |  Myšlenkovník
Můj kamarád Vašek bydlí v Klatovech, městě katakomb a toho pěkného (asi) renesančního náměstí, kde je socha postavy z Proměn. Ta socha mě inspirovala si Proměny přečíst, abych si mohla odškrtnout v mentálním seznamu literatury položku antika, pro klid duše. Pak ale nebyl nikde k nalezení a já jsem moc líná na to, abych chodila do knihovny, tak z toho sešlo. Všechny tyhle věci by ale zůstaly v říši nepoznaného, kdyby se úplně stalo to, co se stalo jenom trochu.


Kolik víry?

25. srpna 2017 v 13:46 | Sili |  Myšlenkovník
Už od mala mám problém chápat netoleranci. Je to něco, co ke mně vůbec nepřichází přirozeně - to zní hrozně alibisticky. Je to ale pravda, ačkoli chyby ostatních vidím, v naprosté většině případů se nedokážu dokopat k tomu, abych vyvinula aktivní zášť. Nebo abych cítila nutnost pomsty. Možná je to znak toho, že se neberu moc vážně, že si nestojím za to, abych se prala za svoji čest. To mi alespoň lidi občas říkají. Nebo si myslí, že vztek jenom skrývám pod povrchem, takovou bezelstně neutrální nedotknutelností přece nemůže nikdo oplývat bez velkého snažení za kulisami.


Další články


Kam dál