Kafe & Cigárko

12. ledna 2018 v 18:00 | Sili |  Recenze
V dnešní době mi přijde, že vám žádné zaměstnání nevynese tolik lajčíků na fejsbuku jako herectví. Hned po zpěvu a hraní na nástroje nebo plácání temper na papír, herectví je jednou z nejpopulárnějších forem vydělávání chechtáčků. Nikoho nezajímá zákulisí profese ajťáka nebo ekonoma, HTML ani odpisy zrovna neletí. Mám z toho trochu deprese, protože ačkoli je moje vysněná profese zajímavá (pro mě) a ne(tolik)otřelá (taky jenom pro mě), nikdy nedosáhne atraktivity, kterou s sebou přinášejí profese kreativnějšího ražení.

Marie Doležalová je moje nejoblíbenější česká herečka, obsesivně sleduju všechno, čeho je součástí. Od doby, kdy jsem se dozvěděla, že třetí série Comebacku nebude, se přestal rozvíjet můj humor, protože 90% mých vtipů jsou jeho repliky. Jsem taková chodící repríza roku 2008.


 

Liebster Award

5. ledna 2018 v 22:08 | Sili |  Myšlenkovník
Jé, ahoj, Marie. Pamatuješ si, jak jsi mě v listopadu nominovala do Liebster Award? No, tak je teprve leden a já už mám hotovo! Prokrastinace je slovo, které vůbec není v mém slovníku.

1. Jak vznikla přezdívka, kterou na blogu používáš?
Pro odpověď na tuto otázku se vtělíme do mého patnáctiletého já, jehož životním údělem nebylo nic menšího než vysílání nejpřemýšlivějšího stvoření, které kdy vstoupilo do deváté třídy. Silica, jméno vedlejší a nepříliš důležité postavy z anime Sword Art Online, zní docela podobně jako můj nejoblíbenější prvek, silicium neboli křemík. Aby ale přezdívka nabyla na složitosti, listovala jsem učebnicí chemie tak dlouho, až jsem přišla na příbuzného křemíku z kdovíjakého kolene, morion. Tak tedy vznikl můj pseudonym, Silica Morion. Někdy mi už leze krkem, čtyři roky jsou čtyři roky, občas mi připadá, že se pojí k osobě, kterou už tak docela nejsem. Nicméně mě velká spousta lidí pod jménem Sili zná a co se týče přezdívek, znám vlastně i horší - tenhle článek nepochází z klávesnice nikoho jiného, než tehdejší nositelky přezdívky Borůvkovej Mufin.

2. Proč píšeš?
V páté třídě jsem poprvé jela na školu v přírodě, což je vlastně tábor pro děti z města, aby se, chuděrky, občas taky nedýchaly čerstvého vzduchu. Vyvezli nás na Černou horu a vymysleli program, v jehož rámci jsem v roli barda měla napsat básničku - byla o kačátku, které nedávalo pozor a přejelo ho auto. Jakkoli depresivní, sklidila nebývalý úspěch, můj první potlesk vůbec. Tehdy se ze mě stal egoista toužící po pocitu úspěchu a docenění. Postupem času jsem eliminační metodou zjistila, že psaní ze všeho vychází jako to, co mi jde nejlíp, a tak jsme tady.

Nedělní pohlazení po duši

5. listopadu 2017 v 17:27 | Sili |  Recenze
Sluchátka mám v uších prakticky pořád, nejednou už jsem uprostřed socializace™ s lítostí myslela na to, že bych se teď mohla houpat v jiných dimenzích. Občas si i přes neopomenutelně zřetelnou přítomnost další osoby pokradmu strčím do ucha alespoň jedno, abych sebou během školního dne nezačala zběsile škubat, nesouvisle vykřikovat a vykazovat další známky abstinenčního záchvatu.

Svoji devátou třídu mám silně spjatou s Passengerem. Hádám, že někdy okolo té doby se Let Her Go dostalo do mainstreamu a propracovalo se k ohavné ohranosti. Já jsem se hladově dál probírala jeho diskografií, dokud jsem neslyšela a neznala nazpaměť úplně všechny písně. Do posledního slova. Za svého favorita bych asi označila písničku Catch In The Dark, která je o tom, jaké to je, být druhá možnost. Takhle já ji aspoň chápu. Pro mě popisuje odstrčenost, kterou člověk cítí, když nabyde pocitu, že je jeho společnost pouze formou duševní náplasti, když se to jiným hodí. Takhle já si taky někdy připadám, tudíž se do textu jako správný romantik silně promítám.

 


První nálož drabble

25. října 2017 v 13:00 | Sili |  Psaní
Tohle byl nečekaný impulz, který se dostavil v pozdních nedělních hodinách. Za asistence nejmenovaných osob byla zvolena tři klíčová slova, která určovala témata drabblů. A dopadlo to následovně.

Přesnídávka

Byla to ta nejsladší skulinka, slečna Jarka, miloval jsem ji a ona milovala mě. Potkali jsme se poprvé u ní v kanceláři, na zdi byly fleky od tekutiny neznámého původu a zem esteticky pokrytá útržky toaletního papíru. Byla to láska na první pohled. Od všech ostatních dívek v mém životě to byly jenom dávčičky, dávečky při nejlepším, ale přes ní to byla vždycky dávka. Zařídila to jako nikdo, měla mě omotaného okolo zmodralých prstíků. Za maminku a za tatínka, tisknul jsem se k jejímu ňadru, to druhé si vzala Jarky stará známá, paní R. Mívali jsme spolu ta nejkrásnější dopoledne.

***

Básněbraní

22. října 2017 v 17:34 | Sili |  Psaní
Co dělá Sili, když má tvůrčí krizi? Recykluje. Takhle se naše planeta přece udržuje od přehlcení, ne?


Tuhle básničku jsem psala po tom, co jsem se rozešla se svým prvním přítelem, měla jsem kvůli tomu hrozně dlouhou dobu výčitky, bylo to vlastně jako kdybych ukončila vztah, který trval tak dvě dekády. Tak mi to přišlo, jako kdybych zabila něco, s čím jsem roky a roky srůstala, ačkoli to tak vlastně vůbec nebylo. Tu básničku mám ale ráda, je to asi moje anglická prvotina, určitě je nejstarší, která se dochovala. Přijdu si při jejím čtení nostalgicky, příjemně nostalgicky, ne jako předtím, kdy pro mě nostalgie znamenala vinu a litování.

Další články


Kam dál